Není nad to být literární zahradnicí
Hermann Hesse, Radosti zahradníka, Úvahy, povídky, básně, akvarely, kresby, Argo, 2012, ****
Anotace
Spisovatel a básník Hermann Hesse byl náruživým pozorovatelem přírody a pilným zahradníkem. Zahradničení mu poskytovalo útěchu a odpočinek, zahrada mu byla útočištěm a oázou klidu. „Zaměstnávat se zeminou a rostlinami dává duši stejnou úlevu a klid jako meditace.“ Knihu doplňují černobílé fotografie a Hesseho akvarely, jež dokládají autorovo malířské nadání.
Nezastírám, jsem “městská” a k pravidelnému rýpání se v hlíně, a zejména pletí, jsem se ani po třiceti letech na vesnici nedopracovala. Svou lásku k zahradě jsem sice začala pěstovat již v raném věku, ale na poli literárním. A z toho záda nebolí.
Mým zasvěcujícím autorem byl Karel Čapek, jehož Zahradníkův rok mě nadchl jak texty, tak půvabnými ilustracemi jeho bratra Josefa. Od té doby jsem o zahradničení a zahradách přečetla určitě více knih, než doposud vypěstovala květin. Právě nedávno jsem si z knihovny přinesla publikaci Zahradničení bez rytí a pravidelní čtenáři mých úvah určitě postřehli můj nedávný článek o knize Zahrada do vázy.
Miluji květiny. Vzala jsem si tedy do “péče” naši předzahrádku. Když začne kvést i plevel, tvrdím, že hospodařím permakulturně a hmyz, bez kterého se lidstvo přece neobejde, musí mít z čeho žít. Potěší mě také, když ve změti rostlin zašustí ještěrka, vystrčí kusadla roháč, zakuňká žába.
Proto jsem neodolala doporučení přečíst si Hesseho Radosti zahradníka. Byla to už třetí kniha tohoto autora a opět jsem se nezklamala.
V úvahách, povídkách či básních nenajdete mnoho dramat. Snad jen při zmínce o válce a následného Hesseho odchodu od rodiny srdce čtenáře posmutní. Většina řádek však duši zahradníků i zahradnic pohladí. Společně s autorem pak procházíme všemi jeho zahradami, které za svůj život zbudoval nebo zveleboval.
Růže, slunečnice, cínie, astry, fuchsie, petunie, karafiáty, lilie…, ale také stromy, nejen ovocné, a zelenina … to vše barvitě voní před vašimi zraky a často máte pocit, že se s motyčkou skláníte nad záhonem těsně vedle autora. Své poetické texty, volné i vázané, proložil také humorem:
Zahradník sní
Co ve své skříňce měla by mít snová víla?
především hnůj, a ne snad ledajaký.
Pak cestu, která by se nezaplevelila,
a kočky dvě, co nežraly by ptáky.
Též prášek, kterým když se posypou
mšice, list hned se změní v růže květ,
z akátů ať jsou palmy, které s výhodou
a s velkým ziskem prodati lze hned.
Ó vílo, učiň, ať nám voda svlaží
sama od sebe místo, zaseto kde je,
dej špenát, který v květy nevyráží,
a trakař, který sám od sebe pojede.
Dej jed nám, jenž ať před myšmi nás ochrání,
ať nejsou kroupy to, co z nebe padá,
ať k domu vede výtah po stráni,
a každý večer přej mi nová záda.
Nemohu opomenout ani krásné Hesseho akvarely.
Doporučuji všem, kdo si chtějí příjemně odpočinout u literárního zahradničení.