Habrovanské intermezzo

Jaromír Tomeček, Minutová dramata - Karavana radosti a smutku, Nadace Universitas Masarykiana, Brno, 1996, ****

Po delší době jsem se opět setkala s klienty Habrovanského zámku. Nemohu napsat "seniory", protože mezi obyvateli tohoto příjemného domova jsou i lidé mnohem mladší než já. 

Jednou měsíčně sem dovezeme nejen knihy, ale zejména audioknihy. Zájem o ně, a tudíž i jejich počet v naší knihovně, rok od roku stoupá. Mnozí milovníci literatury totiž, buď knihu v ruce neudrží, nebo už na písmenka špatně vidí. 

V rámci návštěvy si zahraji na "interaktivní" audioknihu. Čtu krátké povídky a každá nás inspiruje ke vzpomínání, povídání si. Minule jsme si četli o starých známých hercích. Jak jsem byla překvapena, když posluchači uhládli jméno ještě dříve, než jsem dočetla životopis! 

Květen byl letos velmi studený. Silný vítr, déšť a zima vůbec nelákali ven. Proto jsem dnes zvolila  Minutová dramata Jaromíra Tomečka. Vzpomněla jsem si totiž nejen na to, že jeho knihy velmi ráda četla moje babička, ale také že jsme se rádi dívali i s dědečkem, veterinářem a náruživým myslivcem, na televizní seriál Lovy beze zbraní. 

Všichni jsme si procházku jihomoravskou přírodou s trochu pozapomenutým spisovatelem, který dlouhá léta žil v Brně, skvěle užili. 

Příroda Moravy je plná záhad a překvapuje i znalce světových končin. Na panství Židlochovice žijí v pulgárských hvozdech obří jeleni, největší evropští mufloni a královská zvěř srnčí, a přicházejí je sem obdivovat i korunované hlavy z Orientu. Na Vláře se setkávám s medvědy, stejně jako s poetickými jeřábky a volám tam k obloze, když na mne z oblak volá krkavec. U podpálavských, jmenovitě lednickcýh vod navštěvuji kolonie volavek a elegantních kvakošů, každý je v zátylku ozdoben třemi dlouhými pery, postávám pod hnízdy čápů nejen bílých, nýbrž i černých a sleduji hnízdění kolpíků, co mají zobák jak vařečku. Str. 9