Nebojme se čtoucích žen!
Stefan Bollmann, Ženy, které čtou, jsou nebezpečné - Čtoucí ženy v malířství a fotografii, S předmluvou Terezy Brdečkové, Knižní klub, 2008, *****
Anotace
Historie čtoucích žen se zrcadlí v malířství a fotografii. Motiv čtenářky okouzloval umělce všech období. Trvalo ovšem několik století, než bylo ženám dovoleno, aby četly, co chtějí. Nejprve směly vyšívat, modlit se, pečovat o děti a vařit. V okamžiku, kdy začaly čtení chápat jako možnost vyměnit těsný svět domova za nekonečný svět myšlenek, fantazie, ale také vědomostí, staly se nebezpečnými. Ženy, které četly, si mohly četbou osvojit vědomosti a zkušenosti, které původně nebyly určené jim. Tuto napínavou kapitolu dějin čtenářek sleduje Stefan Bollmann s citem a pohledem pro detail. Oblouk se klene od středověku do současnosti, těžiště předváděných motivů spočívá v 19. a 20. století. Vybrané obrazy, kresby a fotografie jsou představovány v krátkých doprovodných textech.
Úryvek z předmluvy
Žena zabraná do četby je nebezpečná, protože vypadá, že je tady, ale ve skutečnosti zanechala nad knihou jen tělesnou schránku a duchem je docela jinde, ať už je u specialit thajské kuchyně nebo hledá s Marcelem Proustem ztracený čas.
Co budu dělat se ženou, která tu zároveň je a není? ptá se muž. Jak mám poznat, kam mi uniká a co to znamená? Co když se přestane starat o rodinu? Co když si o mně bude myslet něco nevhodného? Ženy, které čtou jsou nebezpečné, protože mohou být anebo skutečně jsou nekontrolovatelné a svobodné. A proto muži v patriarchálních kulturách určili, že bude nejlépe, když ženy vůbec nebudou umět číst. Snad jen s výjimkou kurtizán, hetér a jiných eskortních služeb - protože s kým si má člověk jinak o knihách povídat. Pánem nad věděním, četbou a knihami měl zůstat muž.
Bez ohledu na to, zda jste žena či muž, doporučuji vám tuto nádhernou knihu plnou skvostných výtvarných děl na téma kniha a žena. Četla jsem ji už dávno, ale v právě vrcholící době rouškové se mi zastesklo po klobouku. Přijala jsem proto výzvu brněnského Kloboukového klubu a vyfotila se nejen v klobouku a roušce, ale také s oblíbenou knihou.
V roušce či bez, v klobouku či s holou hlavou, v rukavicích či s desinfekcí - jedno jak, jen čtěte! Nebezpečí nehrozí ani Vám, ani Vašim blízkým. Naopak!
Obrázek z titulní stránky knihy: Vittorio Matteo Corcos (1859 - 1933), Sny 1896, Galeria Nazionale D´Arte Moderna, Řím
Mladé, zasněně hledící a hluboce zamyšlené ženy, často v pochybném prostředí, byly v osmdesátých a devadesátých letech devatenáctého století speciálním tématem florentského malíře Vittoria Mattea Corcose. ...
Spadané listy na zemi i odložené letní rekvizity, slaměný klobouk a slunečník, odkazují na první téma obrazu: pomíjivost bytí. Po létě následuje podzim. Ale přemýšlí mladá žena právě o tom?
Mezi suchým listím jsou i červené okvětní plátky růže, které hromádka knih zabraňuje v pádu z lavičky. Růže, navíc rudá, je symbolem lásky; i ta zřejmě uvadla, pominula, zahynula. Růže je však i symbolem nevinnosti. Na mnoha místech v Evropě bylo dokonce tradicí, že ji nevěsta ráno v den svatby vhodila do řeky, aby tak symbolizovala rozloučení s dívčím životem.
Možné téma obrazu: Léto, jež se právě loučí, učinilo z dívky sebevědomou ženu. Třeba k tomu přispěla i četba. Růže zřejmě sloužila jako záložka v knize.
Způsob, jak čtenářka energicky, téměř vzdorovitě pozvedla hlavu, prozrazuje, že zcela určitě netouží po návratu do nevinnosti. Název obrazu klame. Tato čtoucí žena rozhodně není snílek.
Děkuji těmto šikovným ženám, bez kterých by nevznikla moje fotografie:
Klobouk: Ladislava Michalíková
Šaty: Věra Zimáková
Rukavičky: Perlorodka z Fler
Rouška a foto: Eva Kalivodová