Ne, opravdu nejsem vůči chirurgům zaujatá
Petra Dvořáková, Chirurg, Host Brno, 2019, ***
Anotace
Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno.
Petra Dvořáková je velmi příjemná dáma. Setkala jsem se s ní na našem pravidelném Literárním čaji a hned poté jsem si přečetla její Sítě. V závěru své dojmologie jsem tvrdila, že se těším na Dědinu. K té jsem se nedostala – každý pátek se náš „novinkový stůl“ prohýbá pod přibližně padesáti knihami, skutečně to nestíhám. A i když už třicet let žiji „na dědině“, přece jen jsem vždy našla (zdánlivě) zajímavější motivy.
V hlavě mi ale zůstala zmínka, že autorka chystá nový román z lékařského prostředí. Atraktivní téma, sympatická spisovatelka, mé bohaté zkušenosti s představiteli tohoto lékařského oboru – bez váhání jsem šla do Chirurga.
Knihu jsem dočetla, protože mě zajímalo, jak osud Hynka G. dopadne. Navíc nelichotivě popisované prostředí chirurgického oddělení je mi velmi známé a jak se říká, cizí neštěstí potěší. Ten nemocniční marasmus autorce stoprocentně věřím.
Bohužel, místy jsem se nudila. Možná to bude tím, že Petra Dvořáková nepsala napínavý thriller, ani žhavý milostný román, ale vyprávěla o obyčejných lidských osudech.
O klopýtání jednoho alkoholika, který buď nevěděl co, chce, nebo byl zbabělý na to, aby toho dosáhl. O jeho stále napružené ženě, která – bůhvíproč – zůstávala v nespokojeném manželství. O věčném, a vděčném, tématu „doktor se sestřičkou“. O vztazích dospívajících ale i dospělých „dětí“ k rodičům.
V knize jsem však nenašla nikoho pozitivního, s kým bych souzněla, komu bych držela palce. Vím, že realita není román, ale ani v životě přece není vše tak bezútěšné. Nebo je to moderní trend, nic neřešit, vždyť ono to nějak dopadne?
PS: Zarezervovala jsem si Dědinu.
PPS: Ten titulek mi moc nevěřte…