Mlha a déšť nad Temží nesvědčí ani Kačkám
Ostrovní tlačky naší Kačky, den šestý a sedmý.
Rak po sice vesele roztančeném ale přelidněném Stratfordu odmítl jet s námi do Londýna. Raději prý půjde zalít zahradu a krmit kačeny. Chvíli jsem váhala, zda nezůstanu u plného korýtka, ale nakonec jsem se rozhodla letět s holkama.
12. července - Londýn, den první
Londýn o půl desáté dopoledne se tvářil velmi přívětivě. Naši Tour de Café and Toilets (příště Mozkodžogerce přibalím presovač a tojtojku) jsme zahájily v italském bistru hned vedle Victoria Coach Station. Posilněny vynikajícím espressem (v množství jedenkrát do zobáčku) jsem se vydaly k sídlu královské rodiny. Rak nám sice před odjezdem předčítal apokalyptický článek o stavu Buckinghamského paláce, my jsme se však nezalekly, prodraly se davem kolem a pokračovaly krásným parkem, kde si poletovali zelení papoušci, směrem k Westminsterskému opatství (chvíli jsem nekáčala rozdíl mezi ním a Westminsterskou katedrálou).
Jenže jsme se k němu nedostaly. Právě se tudy běžel British 10K London Run. Kolemběžící mi vůbec nepřipadali jako zdatní maratonci. Kulíšek nám však vysvětlila, že je to charitativní běh, kdysi každý ze svého zaplatí velmi drahé startovné (brzy je vyprodáno, zůstává organizátorovi) vybere si nějakou charitu, za kterou poběží a požádá své přátele, rodinu, známé, aby ho/ji podpořili na trase mocnými pokřiky a DMSkami zvolenou charitu. Zvláštní systém, ale zřejmě účinný a oblíbený.
Kolem zamřížované Downing Street jsme došly na Trafalgarské náměstí a nemohly minout The National Gallery. Přes davy na Piccadilly jsme se prodraly do divadla Peacock. Představení Traces - tance, zpěv, akrobacie - bylo úžasné! Pak už - silou vůle - jsme se doštrachaly ke katedrále svatého Pavla, kde byl náš káč YHA hostel.
Krokoměr 17 815, celkem 62 173
13. července - Londýn, den druhý
Po anglické snídani (blééé, jak já záviděla kačenám v Coventry) jsme vyrazily do deštivého, mlhavého a chladného Londýna. Prošly jsme kolem repliky divadla Globe, které má zajímavou historii. Minuli jsme také nejvyšší budovu Evropy The Shard, jejíž vrcholek se ztrácel v mracích. Neodolaly jsme nabízené novince - prosklený chodník, zaplatily nehorázné vstupné a nechaly se výtahem vyvézt na Tower Bridge.
Pak už jsme nasedly na říční autobus a po Temži dopluly do Sea Life London Aquarium. Tři hodiny v teple a suchu, byť stále mezi mořskými živočichy, se nám moc líbilo. Tučňáci byli k zulíbání. Nedaleko Big Benu v parku jsme dojedly zásoby a vydaly se kolem Westminsteru zpět na Victoria Coach Station. Bylo právě k páté hodině odpolední a to se ve Westminsterském opatství konají Večerní zpěvy. Je to jediná možnost, jak tuto nádhernou budovu navštívit zdarma (vstupné 17 liber). Třičtvrtě hodiny na místě, kudy kráčela anglická historie, za zvuku varhan a zpěvu oficiálního sboru VO bylo nepopsatelně nádherné.
Ještě před nástupem do autobusu jsme nakoukly do knihovny vedle nádraží. Pěkná, útulná, s dětským koutkem a opět plná lidí.
Krokoměr 16 508, celkem 78 681
