Mít tak tyto zázračné schopnosti...

Heather Webberová, Tajemství Ořechové aleje, Jota, 2024, *****

Anotace
Ema Wynnová vyrůstala na útěku se svou matkou podvodnicí a celý život si usilovně přála cítit, že někam patří. Když ji po dlouhých letech odcizení zničehonic vypátrá babička Glory a nabídne jí práci, mladá žena doufá, že se jí konečně podaří zapustit kořeny, o kterých vždycky snila. V městečku Sweetgrass v Alabamě má Ema pomáhat babičce ve stánku na tržišti. Některých špatných zvyků od rodičů je ale těžké se zbavit a Ema svoje nově nalezené štěstí ohrozí tím, že si jednu velkou pravdu nechává pro sebe.

Její sestřenice Cora Bee Hazeltonová navrhuje interiéry, pracuje jako dobrovolnice, zahradničí. Zaměstnává se čímkoli, co ji dokáže odvést od vzpomínek na bolestnou minulost, kvůli které si většinu lidí drží od těla. Bojí se navazovat blízké vztahy, aby jí někdo znovu nezlomil srdce. Když si ale poraní nohu, nezbývá jí než si druhé lidi začít pouštět do života. Brzy si uvědomí, že své srdce ani své tajemství nemůže skrývat napořád.

Dr. House by řekl: "Všichni lžou". I když v tomto případě to není přesné. Oni v podstatě nelžou, jen neříkají (celou) pravdu. Opravdu máme všichni nějaké tajemství? Malé, či velké? Co nutí člověka zamlčovat skutečnosti, když stejně - dříve, nebo později - většina vyplave na povrch? Proč se trápíme, sužujeme, působíme si bolest...? Na druhou stranu dobře tak, protože nebýt této lidské slabosti, nespatřila by světlo světa spousta knih. A v případě Ořechové aleje by to byla škoda.

Dvě střídající se vypravěčky - Emu a Coru Bee - doplňují v záhlaví každé kapitoly krátké, nikoli však nepodstatné, úryvky z šedesát let starého deníku a lekce zahradničení, lépe řečeno květomluvy, které babička Glory dává Emě. Všechny tři mají zvláštní dar - každá svým způsobem dokáže "číst lidi". Tajuplnost příběhu pak umocňuje i další "dar těm, kdo si zaslouží", vidět v nedalekém jezírku minulost.

Ořechová alej je velmi milá, magická pohádka pro dospělé, ve které najdete dobro i zlo, ztráty i nálezy, lásku, přátelství i nenávist, důvěru i podezíravost. A zejména doklady toho, že k důležitým součástím lidského štěstí patří rodina.

PS: Od počátku mi pořád "něco" nesedělo, vrtalo hlavou, nedalo pokoje. Odhalení onoho "červíka" na konci knihy bylo překvapivé, za což si autorka ode mně vysloužila příslib, že si přečtu i Tajemství kosí kavárny. :)