Město v oblacích, nebo Atlas mraků? Co láká autory do nebes?

Anthony Doerr, Město v oblacích, MOBA, 2022, ****

Anotace
Třináctiletá Anna se živí jako vyšívačka v Konstantinopoli a fascinuje ji příběh o městě v oblacích. Chlapec Omeir se na druhé straně hradeb spolu se sultánovou armádou připravuje na obléhání města. Je rok 1453.
O více než pět set let později se osmdesátník Zénón v idažské knihovně snaží spolu s pěti školáky nazkoušet divadelní hru podle starověkého příběhu. Mezi policemi plnými knih ale tiká bomba, nastražená mladým idealistou Seymourem, který se celý život cítí v pasti.
V nedaleké budoucnosti se dívka jménem Konstance, uvězněná v neprodyšně uzavřené komoře na palubě vesmírné lodi, snaží sepsat na útržky papíru příběh o naivním pastýři Aithónovi, jejž jí vyprávěl otec.
Anna, Omeir, Seymour, Zénón i Konstance jsou snílci a v očích druhých vyvrhelové, kteří v sobě dokážou objevit naději a důvtip tváří v tvář tomu největšímu nebezpečí. Ač se to na první pohled nezdá, jejich životy jsou dokonale propojené.
Starobylý text – příběh Aithóna, který se touží stát ptákem, aby mohl vzlétnout do utopického ráje v nebi – poskytuje těmto postavám útěchu, ale zároveň je pro ně jakýmsi tajemstvím. Doerr utkal tapiserii časů a míst, která odráží naše nesmírné propojení – navzájem mezi sebou, s těmi, kteří žili před námi, i s těmi, kteří tu budou, až už tady nebudeme.


Mám "multižánrové" a "multiepochální" příběhy ráda. Nenudím se, musím se soustředit a těším se na překvapující splynutí osudů všech hrdinů.
V tomto případě však musím srovnávat.

V excelentním románu Davida Mitchella Atlas mraků byly pojítky mezi šesti hrdiny napříč staletími, minulými i budoucími, znaménko ve tvaru komety a literární či jiná umělecká díla. Spojnicí pěti Doerrových hrdinů jeho nejnovějšího románu Město v oblacích jsou skutečná antická romance, byť se z ní dochovalo jen pár fragmentů, a jejich houževnatost. Zatímco Mitchell se v čase posunoval méně chaoticky, nejdříve tam a pak zpět, Doerr udržuje čtenáře ve střehu neočekávanými změnami nejen vypravěčů a jejich ér, ale také časových úseků, např. Zénon v roce 2020 jako 86 letý v Americe (v knize tu 86, tam 68 letý!) a v padesátých letech v Koreji.

Při četbě jsem si vzpomněla také na Pád Cařihradu Mika Waltariho či biblického hrdinu Jonáše. Doerr se nechal inspirovat i dalšími texty, což v poznámce na konci knihy sám přiznává. Někdo by to mohl mít za "vykrádání", ale podle mého to není na škodu. Naopak. Tvůrčí inspirace může podnítit inspiraci čtenářskou. Nevadí, že máme méně peněz na nákup nových knih (knihovny), když v policích čekají stovky skvostů staršího data. Jen je připomenout ... :o).

O čtivosti příběhu svědčí fakt, že se mi 640 stránek podařilo přečíst za tři večery. Podíl na tom má určitě členění příběhu do krátkých, někdy až mini  kapitol. O co rychleji se střídá prostředí, o to více toužíte zjistit, co se bude dít dál, jak to jen může dopadnout... Naštěstí i autor ví, že nemůže čtenáře "uštvat", a proto sem tam zařadí kapitolu pomalou, popisující krajinu, předměty, myšlenky ukryté hluboko v duši...

Žánrově je kniha nezařaditelná - knihovníci chápou. Na své si přijde milovník historie, fantasy, sci-fi i válečné literatury. Velmi zajímavé, a rozhodně hodné hlubšího zamyšlení, je téma ekoterorismu. Nechybí ani LGBT problematika.

Půl hvězdičky ubírám za špatnou redaktorskou práci - chyb je tam více, nejen ve věku Zénona. A půl za to, že smysl konce jednoho příběhu mi fakt nějak uniká. Kdo ví, zda tam nechybí jedna pidikapitolka. Pokud budete mít stejný pocit, ozvěte se, pokecáme :o).