Lůk maj bagáž plís aneb Konec dobrý všechno dobré
9.00 hod., před zahájením kurzu:
1. Paní lektorko, víte, co je to Den Blbec? Popletla jsem si čas a byla jsem tu o hodinu dříve.
2. Ano, paní lektorko, dnes je Den Blbec. Zapomněla jsem si peněženku a musím si půjčit peníze, abych se dostala domů.
10.35 hod. V průběhu kurzu telefonuje paní Doktor, že na ten seminář příští čtvrtek zapomněla, že má objednané pacienty a že je jí to moc líto, ale našim cca 80 seniorům přednášet nebude.
10.42 hod. Temno, hlucho, bezradno... Zrušit? Hledat náhradu? Za hodinu a dvacet minut odjíždím...
10.45 - 11.00 hod. Brainstorming se seniorkami přítomnými na kurzu a knihovnicemi. A co Hudebník? zazní z úst kolegyně. Chcete Hudebníka? ptám se přítomých reprezentantek Akademie 3. věku. Ano, chceme, toho máme rády! V tu chvíli vchází do haly Hudebník, protože právě přednáší gymnazistům. Stop! Help! zastavuji ho před sálem. Můžete příští týden přednášet v naší Akademii? Můžu, co chcete? No samozřejmě o hudbě našeho věku, ozvaly se dámy. Tak jo...
12.02 hod. Odjíždím. Cestou z knihovny k letištnímu autobusu jsem coby nosiče zavazadel zaměstnala tři muže.
17.04 hod. Před letištní budovou jsem si vysloužila zamračený pohled dívky, které jsem před nosem uzmula vozík na kufry.
17.55 hod. Mluvíte česky? Plís? táže se oslovená dáma. Ukazuji na kufr a na piktogram panenky. Oukéj, lůk jór bagáž, jés, usmívá se. Jés, lůk maj bagáž plís, odvětím vděčně a prchám na toaletu. A prý že se na pražském letišti domluvím česky.
19.05 hod. Svlíkli mě, prosvítili mě, prohmatali mě, zuli mě, ale nic jim to nebylo platné, museli mě pustit. Sedíme s Kačkou u Gate D1 a čekáme na odlet. Kačka trucuje, nemluví, nekomentuje. Co se jí asi honí tou žlutou hlavičkou?
Krokoměr dnes 6.184.
Zatím jsem nezabloudila a neztratila se. Trénujte také!