Letem raným novověkem

Zdeněk Grmolec, Pod císařským orlem, MOBA, 2022, ****

Anotace

Napínavý příběh o přátelství, moci i touze po pomstě.

Píše se rok 1658 a teprve osmnáctiletý Leopold I. Habsburský se po dlouhém vyjednávání stává císařem Svaté říše římské. Přestože by se raději věnoval umění či hudbě, je vtažen do víru dramatických událostí formujících budoucí Evropu. Ani římská koruna však nemusí nutně znamenat úspěch či štěstí. S životem císaře se pak prolínají osudy českého zemana Vladana a levobočka španělského šlechtice Raúla, obávaného Černého mušketýra. Ten chce za každou cenu získat moc i majetek a neštítí se pro svůj cíl spáchat i nejhorší zločiny.

Dějepis patřil ve škole mezi mé oblíbené předměty. Přesto mi v hlavě zůstalo více informací z historické beletrie než z vyučování. Paměť totiž potřebuje emoce a obrazy. A ty při čtení románů prožívá a vytváří každý vnímavý čtenář. Zvláště, kdy mu k tomu spisovatel dá příležitost, jako v tomto v případě.

Wikipedie věnovala Leopoldovi I. nepříliš dlouhý článek. Zdeněk Grmolec dokázal z tohoto krátkého životopisu vytvořit příběh na 240 stran.  Samozřejmě, že ke skutečným postavám přidal i fiktivní. Bez těch druhých by vyprávění nebylo tak zajímavé, barevné, dobrodružné. Zejména oceňuji „Dodatek“, ve kterém autor uvádí na pravou míru, kdo je reálná postava a kdo vzešel z jeho fantazie.

Několika desetiletími 17. století procházíme ve společnosti císaře, kladného hrdiny zemana Vladana a padoucha Raúla. Prožijeme nelehkou císařskou volbu, selské povstání, dotkneme se čarodějnických procesů na Šumpersku, zúčastníme se bitev proti Turkům i Francouzům, jsme svědky pletich, zrady, špionáže, ale také lásky a věrného přátelství až za hrob.

Mám, ráda, když se mění vypravěči příběhu. Každý z nich prožívá v dané době trochu jiný příběh, či má na jednu a tutéž událost odlišný náhled. Je důležité vnímat především to druhé a pochopit, že i v životě, mimo stránky knih, co člověk to jiné mínění, jiná zkušenost.

Přiznávám, že jsem se tu a tam v časových skocích ztrácela, ale stačilo zalistovat pár stránek zpět a byla jsem opět v obraze.

PS: V Leopoldově „wikiživotopisu“ mě zaujala tato věta: (zemřel jeho starší bratr, stal se následníkem trůnu) … muselo dojít i ke změně zaměření výchovy a studia mladého arcivévody. Do popředí se dostaly hodiny politiky, historie, diplomacie a ustoupit musely teologie, morálka a církevní hudba.

Tak se v duchu ptám, v čem se současnost liší od minulosti?