Kterak se mi do románu pro ženy dostaly pojmy ambivalence a kognitivní disonance
Hanni Münzer, Dokud žijí motýli, Kontrast, 2021, ***
Anotace
"Tančit ve slunečních paprscích je snadné, teprve v dešti je to umění!".
Po osudové ráně se Penelopa stáhla do ústraní. Neodvažuje se doufat, že by se do jejího života ještě někdy mohlo vrátit štěstí a láska. Ale pak se seznámí s osmdesátiletou Trudi Siebenbürgenovou. Fascinuje ji jak tato žena, tak i její minulost. Zvláštní roli na Penelopině nové cestě sehraje i její nový soused Jason. Trudi a Jason neustále otřásají jejím zajetým způsobem života a dokazují, že bláznovství života se dá vychutnávat v každém věku
„Svět je plný zázraků pro toho, kdo je vnímá,“ Trudi Siebenbürgenová
Dvakrát jsem chtěla knihu odložit. Sice jsem to nakonec neudělala, ale stále nevím, co si o ní mám myslet. Mé pocity jsou rozporuplné, t.j. ambivalentní.
Penelopin osamělý život již pět let řídí "minutový" rozvrh pověšený na lednici. S matkou má velmi napjatý vztah, přítelkyni od sebe odehnala, mužů se straní. Trpí nevyřčeným traumatem, které se zčistajasna rozhodnou rozklíčovat a vyléčit o dvě generace starší sousedka a deset let mladší soused.
Mínusy
Už dlouho jsem to nenapsala, proto se mohu po čase opakovat: autorka jako by byla placena od stránky, románu by prospělo škrtat.
Bezmála třetina příběhu se vlekla. Když tu se děj notně zdramatizoval, aby se posléze napínavá linka téměř vytratila, opět objevila, ...
Co je příčinou Penelopina trápení zničehonic prozradí osoba, o které se sice v příběhu hovoří, ale dosud se nezjevila. Kapitola jako by vůbec do příběhu nepatřila.
Je to sice románová fabulace, ale prováznost osob je "fakt moc".
Plusy
Román by mohl být zařazen do biblioterapie, protože nabízí pohled na traumatizující událost a schopnost člověka ji (ne)řešit, resp. řešit správně. Tady si autorka vedla velmi dobře.
Také dobrovolný odchod ze života, jakýsi druh eutanasie, je velmi závažné téma. Stejně jako užívání marihuany k potlačení bolestí u onkologických pacientů. Zde obdivuji spisovatelčinu odvahu.
Řádek s farářem Konrádem Auem není mnoho, ale stojí za to. Např. "Při svém povolání jsem se setkal s řadou lidí, kteří trpí kognitivní disonancí, jsou nezvratně přesvědčeni, že jejich pravda je ta jediná pravda, takže rozumná diskuze s nimi nepřipadá v úvahu. Přesto by svět, v němž lidé aspoň jedinkrát zapochybují o svých jistotách, byl určitě lepší," ... "Vy jste ale pěkný šibal, pane faráři. Kognitvní disonance! To je přece decentní popis ignorantského způsobu uvažování. Pěkně mě taháte za nos..."
Kniha je součástí tzv. Medové ságy a dá se číst samostatně.
PS: Nedávno jsem četla zajímavý článek o kognitivní disonanci v souvislosti s covidem. Doporučuji.