Kterak se knihovnice školí na psychoterapeutku

Anna Fodorová, První terapie, Labyrint, 2019, ****

Gail studuje psychoterapii v jednom londýnském institutu. Má dospívajícího syna a přítele, jímž si není zcela jistá. Do života jí náhle vstoupí česká emigrantka Alena, její první klientka, trpící představou, že ji někdo sleduje. Bolestné tajemství, které v sobě nese, ji téměř zbavilo řeči. Ze střípků informací začne Gail pomalu sestavovat Alenin příběh, až se mimoděk dostane do role detektiva. Její osobní život se přitom stále více rozpadá. Napínavý psychologický román s detektivní zápletkou a překvapivým rozuzlením dává nahlédnout do dilemat, s nimiž se začínající terapeuti potýkají.

Sedm třicet a Gail byla pořád v knihovně. Ona, pokročilá studentka emocí, odkládá chvíli, kdy se bude muset setkat s Benem a jeho čerstvým zármutkem. A s Eddiem a jeho novým úlovkem. Zaobírala se představou, že nasedne na vlak z města někam, kde ji nikdo nezná, tam si přebarví vlasy, koupí jiné oblečení a začne nový život pod jménem Eva Cava, což byla postava z románu, který četla v pubertě. Nejspíš by to nebylo nic neobvyklého, podle statistik to každoročně uskuteční tisíce lidí – prostě odejdou z domova a už je nikdo nespatří. Str. 84

Mé rozhodnutí přečíst si právě tuto knihu ovlivnila tato fakta: téma psychoterapie (spotřeba psychofarmak se u nás za 25 let zvedla šestinásobně, v Česku máme nedostatek psychoterapeutů), hlavní hrdinka knihovnice, autorka britská psychoterapeutka s českými kořeny píšící anglicky, jejíž matka byla pražská spisovatelka píšící německy Lenka Reinerová.

Před nedávnem jsem četla knihu se stejným tématem. Zatímco Agathe plynula tiše a drama se odehrávalo spíše v nitru protagonistů, První terapie je živější a zahrnuje více z osobního života Gail. V pořadu Host Lucie Výborné (ČRo Radiožurnál) se Anna Fodorová mimo jiné svěřila, že při psaní románu čerpala i ze své praxe.

Příběh se odehrává v Británii v první polovině devadesátých let, ale protagonistky se ve svých vzpomínkách vracejí do pro Čechy dramatického roku 1968. Gail zasáhnou nejen osobní konflikty – nevěra dlouholetého partnera a začátek sexuálního života jejího sedmnáctiletého syna, ale rovněž právě probíhající válka v Bosně.

Gail se teprve učí „být psychoterapeutkou“ a u své první klientky nejen tápe, ale v touze pomoci šlape – ať už mimoděk či úmyslně – i mimo „přísně vyhrazená území“. Psychoterapie je totiž náročná pro obě strany.

Konec příběhu je skutečně překvapivý. Románový. Avšak vše před ním zní velmi realisticky.