Krvavé, napínavé, emotivní

Ilaria Tuti, Květy nad peklem, Argo, 2019, *****

Anotace:
Psychologický thriller zavede čtenáře do ponuré zasněžené krajiny italských Dolomit, imaginární furlánské vesničky, jejíž klidný život naruší série vražd. Záhadný pachatel číhá na své oběti v hlubokých lesích a jedná s extrémní brutalitou. Vyšetřování vede šedesátiletá Teresa Battagliová, ostřílená specialistka na vraždy, která pod drsnou slupkou tají křehký vnitřní svět. Životem unavená žena se díky svým výjimečným empatickým schopnostem snaží všemi silami vcítit do myšlení hromadného vraha a zachránit jeho poslední oběť, zároveň se však musí obávat, že právě o svou hlavní zbraň, výjimečný pozorovací talent, už brzy přijde. Autorka zasadila strhující vyprávění do sugestivních obrazů důvěrně známé krajiny svého domova, kde se pod zdánlivě pokojným povrchem skrývá nejedno tajemství.

„Kriminalistika není exaktní věda, to je fakt. Nemá co dělat s matematikou a každá vražda je případ sám pro sebe. Kriminalistika je umění. Umění naučit se zkoumat věci, kterých by si někdo, jako jseš ty, vůbec nevšimnul. Ale nejsou to žádný čáry: je to věc výkladu. A pravděpodobnosti, statistiky. Nikdy nejde o jistoty.“ Str. 86

Těmito slovy „usměrňuje“ Teresa Battagliová svého nového podřízeného Massima Mariniho. Sice jí stále vrtá hlavou, proč se tento mladý ambiciózní inspektor nechal přeložit právě do jejího malého okresního města, ale na delší zkoumání jeho pohnutek není čas. Před chvílí totiž objevili v odlehlé vsi zohavené tělo muže, jehož smrt vykazuje znaky rituální vraždy. Vše nasvědčuje tomu, že pachatelem je sériový zabiják.

Terese je šedesát let, léta trpí cukrovkou a před pár dny se dověděla, že se u ní projevují příznaky počínající Alzheimerovy demence. A to je pro komisařku, která si zakládá na svém úsudku, velká rána. Přesto si stále namlouvá, že se jedná jen o přepracování a vše spraví odpočinek. Ten však stále odkládá a i přes výpadky paměti se společně se svými kolegy pustí do honby za vrahem.

Bohužel měla pravdu a detektivové nacházejí další zohavená těla. Nastává souboj s časem i mrazivým počasím italských Dolomit. Čím více obětí, tím více Teresa pochybuje o svých závěrech. Chování pachatele se vymyká ze všech vzorců sériových vrahů. Jsou její nálezy objektivní, nebo ji zrazuje mozek?

Teresa vzala svůj deník. Musela pokračovat v poznámkách, třebaže je občas považovala za překážku, nebo dokonce ztrátu času. Pokud chtěla pochopit, kam a jak rychle se ubírá její mysl, musela postupovat metodicky, stanovit si pravidla a dodržovat je. Jen díky těm poznámkám si dokázala vzpomenout, jak přišla ke zranění na ruce. Odmítala uvěřit, že už to došlo tak daleko, že začíná zapomínat, co prožila,… Str. 236

Děj knihy se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta historická čtenáři mnohé brzy napoví. Ovšem pravda je mnohem složitější a na konci příběhu dojde nejen na překvapení, ale nejeden čtenář může pocítit, u krimi-thrillerů nevídaný, soucit s vrahem.

Ano, je to drsný, krvavý, místy nervy drásající příběh, který má však i svou emocionální polohu: důležitý je v něm svět dětí a Ilaria Tuti, pocházející z této oblasti, krásně líčí okolní přírodu.

V doslovu se také dovíme, že základní zápletka má reálný základ a Květy nad peklem je sice první, ale nikoli poslední Teresiin příběh. Těším se na další.

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.