Knihovnice v sedlech

Jojo Moyesová, Jako hvězdy v temné noci, Ikar, 2020, ***

Anotace

Alice Wrightová doufala, že sňatkem s pohledným Američanem Bennettem Van Clevem unikne sešněrovanému životu v Anglii. Jenže ani její manželství, ani život v zapadlém koutě Kentucky se nevyvíjí tak, jak si představovala. Nadšeně tedy uvítá možnost zapojit se jako dobrovolnice do projektu takzvané Koňské knihovny, který má za úkol šířit literaturu a vzdělanost v odlehlých oblastech Appalačských hor. Alici, Margery a tři další odvážné ženy čeká cestování na koních nebezpečnou divokou krajinou, boj s předsudky místních lidí vůči ženám, přistěhovalcům i lidem jiné barvy pleti, ale také nádherné ženské přátelství, soudržnost i láska. Jojo Moyesová ve svém nejnovějším románu tentokrát přináší výpravné historické drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí.

Začnu od konce dodatkem v knize:

Program Koňské knihovny, organizovaný americkým Úřadem na podporu zaměstnanosti (WPA), fungoval v letech 1933 až 1943. V časech svého největšího rozkvětu poskytoval knihy více než sto tisícům obyvatel amerického venkova. Od té doby už žádný podobný projekt nevznikl.

Jak je mým zvykem, dohledávala jsem si další informace:

První mobilní knihovny na světě začaly vznikat na počátku 19. století ve Velké Británii a USA. Jednalo se o koňmi tažené povozy nebo saně. Postupem času se jízdní park samozřejmě obměňoval a tento trend probíhá i v současné době. Zdroj a více v článku Mobilní knihovny.

Zpátky k příběhu. Jojo Moyesová nepatří mezi autorky, jejichž díla bych vyhledávala. Ani tato kniha mě v roce jejího vydání nepřiměla vzít ji do ruky, protože název ani obal na mě nekřičeli: Vem si mě! Jsem o knihovnicích!

Avšak nedávno jsem pro své seniorky z Hrátek s pamětí připravila lekci o kreativním čtení (Komenský, Königová, myšlenkové mapy). Pravda, se zadáním domácího úkolu jsem příliš neuspěla, což mě mrzelo, ale jedno plus tato lekce přece jen měla. Z mála odevzdaných úkolů jsem se dověděla právě o „Hvězdách“.

Autorka je jednou z mála těch, kteří dvakrát získali cenu pro nejlepší romantický román roku. Tomuto druhu literatury se úplně nevyhýbám. Není-li to sladkobolná slátanina, může působit jako relaxant. „Hvězdy“ jsem si tedy zarezervovala, Jojo se na policích ani neohřeje, donesla domů a začetla se. Zpočátku to šlo jako po másle.

Romantickou rovinu příběhu prezentují zejména křehká Alice, která se s růžovými brýlemi a naprostým nedostatkem informací provdá do Ameriky a odvážná Margery, hlavní knihovnice a místní rebelka, svobodomyslná, na povrchu tvrdá, ale pod nepoddajnou slupkou skrývající milující bytost. Nechybí mužný idol žen hasič Sven, tichý, jemnocitný Fred, nepochopitelný Bennett a brutální Van Cleve starší. Snad proto, že ženy jsou hlavními hrdinkami vyprávění, jsou jejich charaktery dobře vykresleny. Muži jako by byli jen doplňky děje.

Knihovnické pasáže mě samozřejmě zaujaly nejvíce. Autorka velmi živě popsala tehdejší těžkou cestu nejen literatury, ale vzdělání vůbec, do zapadlých končin mezi nejchudší obyvatele Ameriky. Až teď jsem pochopila název knihy. Práce knihovnic v této době byla těžká, mnohdy nebezpečná a obdivuhodná.

Navíc Jojo přidala i rovinu sociální. Otřesné pracovní podmínky v dolech, nelidské vykořisťování horníků, rasová segregace, mužská nadřazenost přerůstající často v despotismus, alkoholismus, ženská práva, sexualita. Tato dějová linka určitě román pozvedla z romantického patosu do reálné roviny a čtenář se tak dověděl mnoho z historie „země zaslíbené“.

Soudní zápletka mi však přišla jako umělé nastavování děje. Vyvrcholení osudu Margery mohlo být pojato méně okázale. Nemohu napsat proč, nechci spoilerovat, ale chovala se mírně řečeno nepatřičně.

Naopak se mi líbí, že většina kapitol je uvedena citátem z dobových knih a různých tiskovin. Velice dobře tak autorka dokreslila dobovou atmosféru.