Když televize přiměje číst ... a snad i chodit ...

Martin Úbl a přátelé, Stezka Českem, Nové příběhy, JOTA, 2024, *****

Anotace
Jak se stalo, že z nápadu party kamarádů vznikl první oficiální přechod po hranicích České republiky, který nadchl tisíce lidí? Proč o něm Česká televize natočila seriál? A co chystá BBC? Proč je lepší na Stezku Českem vyrazit než plakat doma do polštáře a čekat, až zahřmí? Proč je rozumnější užívat si zážitky než jen sbírat rekordy v ušlých kilometrech? Co zažívají Trail Angels během svých setkání se Stezkaři? Opravdu už na Stezku chodí i trekingové kozy? A mohou se potkat s papouškem? A proč se Stezkaři scházejí na pracovním úřadě? A můžete jet na kole nebo ho musíte nést na zádech? Odpovědi na tyto a tisíce podobných filozofických otázek naleznete jen zde. Navíc hrozí, že se u toho skvěle pobavíte. Ztlumte tedy lampičku, dejte si nohy do sucha a nechte se unést k hranicím naší republiky, kde statečné ženy a zavilí mužové hrdinně zdolávají kilometry v horách s batohem i za nepřízně počasí a přitom zjišťují, že se výborně baví. A najednou zjistíte že můžete jít taky!

O Stezce Českem jsem už "kdysi, kdesi" něco zaslechla. Na našem novinkovém stole jsem si také jednou zběžně povšimla knihy Stezka Českem, může jít každý. "Hm, to není nic pro mě, já sním o Caminu," řekla jsem si a snědla obří větrník.

Potřetí se mi "stezkaři" připletli do cesty v televizním dokumentu s Miroslavem Vladykou, hercem, kterého mám od mládí ráda. Jeho putování ve světle kamer vypadalo jako procházka růžovým sadem. Přesněji řečeno nádhernou českou přírodou. Proč se pachtit do Santiaga, když u nás je tak krásně? Proč trpět deštěm, zimou, slunečním žárem, rozedřenými puchýři na Caminu, když si můžu s domácím zázemím v zádech a bez znalosti cizích jazyků pohodlně vyšlapovat po zarostlém chodníčku ve své vlasti. Musím si o Stezce něco přečíst!

Merkur, římský bůh cestování, nezahálel a do čtveřice mi poslal prostřednictvím nakladatelství JOTA recenzní nabídku druhého dílu stezkařské bible. Co víc si přát!

Kniha - předmět: nádherná, hned na začátku mapa s vyznačením tras, spousta úžasných fotografií, které vás přímo tahají z ušáku ven, příjemné drobounké ilustrace, QR kódy na podcasty.

Kniha - příběh: geniální střídání popisů jednotlivých etap s užitečnými radami, upřímnými a někdy i vtipnými výpověďmi stezkařů a s pohledy pro mne dosud neznámých bytostí Trail Angels. Poučení, zábava, úžas, inspirace.

Kniha - dopad na čtenářku: Tak na rovinu... 

- Déšť, zima, vedro, puchýře made in Stezka si nic nezadají s těmi Caminovými - vím to, mám načteno!

- Etapy např. 2 800 / 4 500 kilometrů stoupání a 3 000 /4 300 klesání na 100 kilometrech. A to jako fakt? 

- Spaní pod širákem.

- Koupání (rozuměj umytí se v teplé vodě) jednou za několik dní.

- Jídlo odvážené na gramy. Kapitola o odlehčování mě dostala.

Já vím. Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Nemusíte jít 40 km denně, můžete spát pod střechou, mít lehký batoh a přesto se do syta najíst a napít...

Stále však žasnu nad lidmi, kteří s vědomím možných překážek, bolesti a strádání se vydávají na cesty. Sami, se psem, s přítelkyní, dokonce s malým dítětem.

Stále věřím, že jednou vyrazím také. Stezka Českem je mnohem pravděpodobnějším cílem než Španělsko.

PS: Z desatera rad a postřehů:

1. Když se ti jde moc dobře, tak jdeš špatně.

3. Nesmrď doma, když můžeš smrdět na Stezce.

7. Pokud tě to nebolí, není to Stezka.

10. I Stezka může být cíl.