Když knihovna nestačí

Anita Blahušová, Zahrada do vázy, Jak si vypěstovat vlastní květiny k řezu po celou sezonu, Smart Press, 2021, *****

Anotace

Co může být krásnější ozdobou domova či milejším dárkem, než voňavá a bohatá kytice čerstvých květin? A vůbec to nemusí být květiny kupované, často vypěstované neohleduplně a cestující z velké dálky. Nová kniha zkušené autorky a zahradnice přináší podrobného průvodce pěstováním květin k řezu: nádherných, pestrých, lokálně a ekologicky vypěstovaných vlastníma rukama. Je určena jak začátečníkům, tak pokročilejším pěstitelům, zahradám suchým i stinným, venkovským i městským. A nezapomíná ani na ty milovníky květin, kteří mají po ruce třeba „jen" balkon.

Naučíme se všechno, co je potřeba k úspěšnému pěstování květin a k péči o ně jak v půdě, tak potom ve váze: jak si naplánovat a připravit ideální květinový záhon, jak se o rostliny správně starat, jaká jsou pravidla řezu do vázy i základy květinové vazby. Nechybí vzorové plánky konkrétních záhonů a přehledy pro různé typy pozemků či celoroční kalendář. Profilová část knihy představuje široký výběr rostlin vhodných k řezu: od jara až do zimy, od drobných jarních cibulovin, přes letničky, dvouletky a trvalky, až po důležitou výplňovou zeleň či okrasné stromy a keře.

Osvědčené a tradiční květiny, ale i rostliny pozapomenuté a překvapivé. Dozvíme se, co která pro svůj růst a bohaté kvetení potřebuje, co je specifické pro její řez a trvanlivost. A především nahlédneme do barevné palety nejrůznějších druhů a kultivarů rostlin vhodných právě k řezu. Kniha je nabitá krásnými fotografiemi, díky nimž je nejen praktickým manuálem, ale také pohlazením pro duši.

Krásná kniha se srozumitelnými informacemi. Půjčila jsem si ji v knihovně, ale musím ji mít doma.

Jsem městská. I po třiceti letech na vesnici. Chovatelství a pěstitelství mě stále úspěšně míjí. Přesto jedna moje záliba – mít často ve váze květiny – způsobila v mém postoji ke hrabání se v hlíně malou změnu.

Pod okny máme malou předzahrádku. Kdysi jsme do ní zabudovali malé pískoviště pro dceru a děti z okolí. Když odrostla, vyměnili jsme ho za stůl a lavičku a dokud babička mohla sejít se schodů, sedávaly jsme tam spolu a užívaly klidu, pohody, kafíčka, koláčků…

Dnes tam mám „přírodní“ zahrádku s květinami a bylinkami. Pojmem „přírodní“ rozuměj ne příliš často pletou. :o) Než mít anglický trávník, jsem raději, že se v zeleni prohání brouci, ještěrky, žabky a motýli, včelky i čmeláci nepohrdnou ani květem plevele. Čím jsem starší, tím mě práce kolem květin víc baví. Možná se časem dopracuji ke skutečné permakultuře.