Když hryže svědomí…

Lucie Hlavinková, Apatykář, Motto, 2019, ***

Anotace:
Historický román s detektivní zápletkou.
Příběh románu se odehrává roku 1908 ve Štramberku. Hlavním hrdinou je mladý František, který sem přichází po studiích a dvouleté praxi v otcově pražské lékárně. Jeho život obsahuje několik tajemství, která ho velice tíží a postupně vycházejí najevo. I ve zdánlivě poklidném městečku, kde se chtěl věnovat studiu přírody a trochu se zotavit po nemoci, však narazí na mrazivou záhadu. Nejbohatší muž města stále nemá dědice, protože jeho děti umírají jedno po druhém už v prvním roce života. Pronásleduje rodinu opravdu kletba, nebo jde o zločin? Velkou roli v napínavém detektivním příběhu hraje genius loci Štramberka, půvabného města ve svérázném kraji.
 

Začnu od konce. Velice si cením historických knih, které mají v závěru „uvedení na pravou míru“. Tj. vysvětlení, co je realita a co pouhá autorova fantazie. Tyto informace, pokud jsou k dispozici, čtu hned na začátku. Mohu se tak lépe vžít do příběhu, posoudit dobu a konání jeho hrdinů, prostě si „to užít“.

A teď na začátek. Ten byl hodně rozvláčný a neustálé Františkovo „sebezpytování“, aniž bych věděla, o co jde, mě čím dál tím více popouzelo. Ufňukánky nemám ráda.

Na druhé straně se autorce skvěle povedl vylíčit boj s drogovou závislostí i výroba v lékárně na začátku minulého století. Zejména nezadržitelný pokrok, který nastal i v tomto odvětví. Mimochodem v dětství jsem chtěla být lékárnicí. J

Dále velmi dobře nastínila záludnost nových hypotéz a metod, pokud se jich ujali nedoukové. Nadšený Augustin skutečně s Freudovou psychoanalýzou udělal více škody než užitku.

Jelikož pocházím z kraje jen pár desítek kilometrů na sever, a navíc jsem ve Štramberku byla před pár dny, lahodilo mému oku i nářečí a popisy okolní krajiny.

Ve druhé polovině příběh dostal spád i temné napětí, což jistě každý čtenář s radostí přivítá. Škoda jen, že román měl dva konce. Ten druhý, po letech, byl už naprosto zbytečný a posunul knihu do žánru „červené knihovny“.