Když do třetice nestačí
Jizva, 2021, Vyšehrad, ****
Anotace
Katarzyně je něco přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice: v srpnu 1944 zde nacisté v odvetě za partyzánský útok na příslušníky gestapa zastřelili během jednoho nedělního rána třicet šest mužů. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky.
Varhaník z mrtvé vesnice, 2023, Vyšehrad, ****
Anotace
Emotivní román z Karvinska 50. a 60. let. Od autorky bestselleru Jizva. Teodor je zapálený vesnický učitel, který hrává v kostele na varhany. Padesátá léta v Československu ovšem nejsou dobou varhan a kostelů, a Teodor se tak dostává do stále ošemetnější situace. Když během tragické nehody zaviní smrt svého souseda, odsoudí ho ve zpolitizovaném procesu na dvacet let do vězení. Život Teodora i jeho rodiny a přátel se tak stává jednou velkou zkouškou. Jak jejich osudy ovlivní setkání s autistickým chlapcem, který má výjimečný hudební talent?
Třetí terapie, 2024, ****
Anotace
Román o paměti rodin a míst. Čtyřicetiletý Grzegorz žije v Osvětimi, městě, které si většina lidí spojuje výhradně s děním v bývalém koncentračním táboře, jako by současná Osvětim ani neexistovala. Na dovolené se seznámí s o něco mladší Němkou Mathildou, kterou pronásleduje jakýsi nejasný pocit rodinné viny z války. Také Grzegorze trápí výčitky svědomí, protože jeho manželka tragicky zahynula při autonehodě, v tom jsou si s Mathildou podobní. Najdou společně potřebnou odvahu postavit se vlastní i rodinné minulosti?
Ještě nikdy jsem nepřečetla všechna díla jednoho autora a navíc najednou. Avšak všechno je jednou poprvé. Nejdříve "z povinnosti", připravovala jsem se na besedu s autorkou, a pak už z nadšení jsem hltala knihu za knihou. Musím však přiznat, že nejsem úplně objektivní. Danuta Chlupová totiž své hrdiny a hrdinky zasadila do kraje mých předků. Do kraje, o kterém se za minulého režimu mnoho nehovořilo, jehož historie se ve škole příliš nepřipomínala.
Všechny tři knihy, které vyšly v češtině (knihy vydává ve své rodné polštině a později překládá do češtiny), se určitým způsobem dotýkají 2. světové války či poválečného období. Jsou velmi emotivní a barvitě popisují mezilidské vztahy napříč rodinami i generacemi.
Jizva čtenáře opět přesvědčí, že ani na sklonku dlouhého života si nemůže být člověk jistý, že jeho tajemství odejde s ním. Autorka skvěle kombinuje časové roviny - současnost a dny, ve kterých se odehrála Životická tragédie.
Ve Varhaníkovi nás spisovatelka zavádí do zrůdných 50. let, která dokázala rozložit, či naopak stmelit, rodiny i přátele. Do děje však vkládá nečekaného hrdinu autistického chlapce. Tuto diagnózu nezmiňuje, v té době "neexistovala", ale popisuje, jak se tenkrát s tímto handicapem museli vyrovnávat.
Přiznávám, že nejhůře se mi četla Terapie. Text byl velmi čtivý a zajímavý, děj ubíhal rychle dopředu. Avšak vedle pro Němce závažného tématu - kolektivní viny přecházející na další generace tak jako syndrom přeživších u potomků Židů, je zde velmi plasticky popisován patologický vztah s psychopatem. Síla!
Ve všech knihách autorka střídá časové roviny, prostředí či vypravěče. Čtenář tak musí být neustále ve střehu, aby "udržel linku". A to mám na knihách moc ráda. Deset z deseti trenérů paměti vám potvrdí, že čtení knih je velmi příjemný trénink koncentrace a pozornosti.
PS: Beseda s Danutou Chlupovou byla skvělá. Setkání s ní vřele doporučuji. Na podzim vyjde její nová kniha, tentokrát psána přímo v češtině. Těším se.