Kdo jinému jámu ...

Valérie Perrinová, Zapomeňte na neděli, Jota, 2023, ****

Anotace
Melancholický román o všech minulých, současných, utajených a nádherně prožitých láskách. Jedenadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi nade všechno miluje. Učarovala jí zejména téměř stoletá Hélène, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Justine a Hélène se brzy spřátelí, svěřují si, co se jim v životě kdysi přihodilo i co se děje právě teď, a objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. Justine díky Hélène začne také pátrat po tom, jaká temná tajemství skrývá její vlastní minulost.

Tento román byl oceněn třinácti literárními cenami, mimo jiné národní cenou Lions de littérature 2016, cenou Chronos 2016 nebo Lire Élire 2016.

Vychovala mě babička a ve své práci se velmi často stýkám se seniory. Tedy spíše seniorkami. Muži do knihovny, kurzů, univerzit, akademií, na besedy bohužel moc nechodí. Proto mám v oblibě i příběhy, ve kterých jsou v popředí  "ti dříve narození". "Neděle" patří mezi ty nejlepší.

Nedivím se, že tato kniha, byť autorčina prvotina, získala tolik ocenění. Skvěle vystavěný příběh s gradujícím napětím a naprosto nečekaným, šokujícím koncem. Střídání časových rovin. Důležité, ale nikoli školometsky podané, mezigenerační téma. Láska ve všech podobách. Věrnost i zrada. Soucit i nenávist.

... A staří lidé, protože už nemají nic jiného na práci, vyprávějí o historii jako nikdo jiný. Je zbytečné hledat v knížkách nebo ve filmech: prostě jako nikdo. Tehdy jsem pochopila, že aby vyprávěli, stačí se starých lidí dotknout nebo je vzít za ruku... str. 16

Jedna z (mnoha) důležitých myšlenek příběhu. Nechme staré lidi vyprávět. Poslouchejme. Ještě lépe: zapisujme (nahrávejme). Vím, dnes "nemáme čas" a mnohdy ani zájem. Ale otázky přijdou a oni už tady nebudou...

Jednu hvězdičku ubírám za větší než malé množství tiskových chyb. Čím jsem starší, tím více si jich všímám a tím více mě iritují. :o)