Jsem ráda, že mě neminula...

Simona Votyová, Provařená, Bourdon, 2017, ****

Anotace
Jak být dobrou mámou, když si neumíte poradit sama se sebou? Když vás táhnou do hlubin zoufalství drogy, dluhy, posedlost štíhlostí a taky osamění? Osmatřicetileté Sylvii, dvaadvacetileté Kamile a šestadvacetileté Alici život naložil na cestu pořádný batoh starostí. Otcové jejich dětí nejsou také zrovna ideální. Jeden feťák, další rocker, třetí workoholik. I oni nejspíš hledají své odpovědi. Jak být dobrým tátou, když jste dítě vlastně nechtěl? Nebo když se bojíte, že budete jako váš otec? To by rád věděl osmatřicetiletý Patrik, rocková hvězda, která má podle ostatních naprosto všechno. Stačí to ale na vyrovnání se s prázdnotou a starými křivdami, které ho sžírají?
I když hrdinové příběhu mají své bolesti a smutky, najdou v sobě vnitřní sílu odrazit se ode dna a plnit si své sny. Ponořte se do příběhu o přátelství, naději a také o tom, že život není vždycky tak marný. Zvlášť když do něj vstoupí děti…


Myší díru od Simony Votyové jsem četla před půl rokem a líbila se mi. Přesto jsem "Provařenou" nechala ležet v polici. Obálka ani anotace mě neoslovily. Dobrá známá ji však v rámci "přípravy" na besedu s autorkou přečetla a nadšeně mi doporučila. Slupla jsem ji jako jednohubku.

Dovolte mi trochu profesionální deformace trenérky paměti. Lekce "Dlouhodobá paměť - přísloví, rčení, pranostiky":
U Sylvie, které hřmotně tikaly biologické hodiny, mě okamžitě napadlo "Dávej si pozor na svá řání, mohla by se ti vyplnit.". U feťačky Kamily zase "Nepotkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi.". Zelená vdova Alice nemůže znamenat nic jiného než "Není všechno zlato, co se třpytí.". A stárnoucí rocker Patrik? Ten je zosobněním "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.".

Nechci polemizovat o tom, zda popisované životní příběhy mohou být reálné, nebo se jedná pouze o "pohádku pro dospělé". Problémy se v literatuře přece jen řeší lehčeji než v životě. Jisté však je, že si čtenářka může od všech hrdinek, včetně babičky, něco vzít, v něčem se poznat, něco pochopit. Střídání vypravěčů posunuje děj rychle dopředu. A že se nakonec všechny linie střetnou? Proč ne? Vždyť už pan Lustig říkal: "Svět je malý a o náhody tu není nouze.". :o)