Japonské haiku na kanadský způsob 2

Denis Thériault, Pošťákova snoubenka, Nakladatelství Plus, 2018, *****

Anotace
Oblíbené postavy románu Podivuhodný život osamělého pošťáka se vrací. V montrealském bistru U Madlenky pracuje půvabná dívka Tania. Víří mezi stoly jako tanečnice a hosté ji mají rádi. Jen ten, do něhož je potají zamilovaná, jako by ji neviděl. Plachý pošťák Bilodo, pohroužený sám do sebe, krouží u baru kaligrafické tahy a skládá japonská haiku. Až jedné bouřlivé noci zasáhne jejich životy událost, která všechno změní. Jejich osudy se nerozlučně propletou a oba vstoupí do světa, kde nic není tak, jak se zdá.
 

Tak nevím, zda se u mě jedná o „gender“ problém – hrdina vs. hrdinka, nebo je druhý díl série Pošťák Bilodo skutečně lepší než první.
 

K „pošťákovi“ jsem mimo jiné napsala:
...  příběh je rozporuplný. Jsem nadšená z jeho poetiky, vyznání ručně psaným dopisům, obdivuji skvělý překlad Anny Čadilové. Hlavní hrdina mi však k srdci nepřirostl. Kdyby byl “zvláštní”, snad. Ale on je nenormální! A nejen tím, že porušuje zákon a jako poštovní úředník otevírá cizí zásilky.
 

Zamilovaná „snoubenka“ také jedná iracionálně, ale hlavní motiv příběhu jsem znala už z filmu. Proto jsem byla po celou četbu napnutá, jak ten zákonitě se blížící „průšvih“ autor vyřeší. Geniálně! Lehce, prostřednictvím krásného jazyka, jsem hltala stránku po stránce až do konce. Láska, sny a skutečnost. K tomu ztráta paměti a haiku. Co víc bych si mohla přát! Denis Thériault umí!
 

Vířící jako voda
když potká kámen
čas jde ve smyčkách
 

Autor čekal deset let, než napsal pokračování „pošťáka“. K českým čtenářům se oba příběhy dostaly naštěstí v průběhu jednoho roku. Kdo ví, zda se dočkáme třetí smyčky.