Jaké vášně hýbaly slovenskou socialistickou literaturou?

Pavel Taussig, V kolektivu oblíbená, Cosmopolis, 2021, *****

Anotace

Hana Pavla Taussiga, který si v Česku získal pozornost jako Chlapec, který přežil pochod smrti, čtenáře velmi živě přenáší do doby padesátých let, do Státního nakladatelství beletrie, kam mladá Hana souhrou okolností nastupuje jako doručovatelka. Pavel Taussig jako pamětník, který v té době v podobném podniku pracoval, přesně zachycuje období a události v národních podnicích za vedení (nebo řádění) šéfů zvláštního ražení a odhaluje tak zásady (ne)fungování nakladatelství, potažmo celého státního zřízení.

Předkládá tak velmi vydařenou momentku tehdejšího světa plnou dobových hlášek a průpovídek, sepsanou lehkým a pestrým jazykem, kterému porozumí i ti, pro něž je tato doba již na hony vzdálená. Toto absurdní vyprávění o absurdních časech je zároveň velmi lidské, pravdivé a smutné, ale zároveň neobyčejně vtipné, kdy ironii a sarkasmus plynule střídá čistý humor, která čtenáře upřímně rozesměje. Vhodné jazykové prostředky pak ladí s barevnými a plastickými charaktery a celý příběh má dynamiku.

Hanino mládí a optimismus stojí v přímém kontrastu s tehdejší dramatickou situací, kdy se i ona osobně musí vypořádat s velkým zásahem do života – nuceným odchodem ze školy a zdánlivě bezdůvodným uvězněním otce; její naivita se dostává do sporu s protřelostí a intrikami „kádrováků“.

Přesto není Hana jen příběhem doby, jak by se mohlo zdát, ale příběhem člověka, ve kterém se ona doba odráží, a která ho, ať chce, nebo ne, mění.

Co dodat k tak nezvykle obsáhlé anotaci? Padesátá léta jsem naštěstí nezažila, ale myslím si, že ani v sedmdesátých to kousek na západ od Bratislavy, na Moravě, nebylo o nic veselejší. Takže jsem měla jakous takous představu o realitě.

Pavel Taussig svůj mini román pojal naštěstí humorně a za hlavní hrdinku zvolil naivní, tvrdou realitou dosud nezasaženou, osmnáctiletou dívku, která by mohla zaujmout i mladé čtenáře. Přesně v duchu slov George Santayany: „Ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“ Text je velmi čtivý. Věcnost, dynamika a sarkasmus posouvá děj v pro nás absurdní době rychle dopředu a čtenář se nenudí. A možná najde paralely i se současností…

Navíc se mi opět stala „související událost“. Včera jsem knihu dočetla a dnes viděla dokument z Archivu ČT24 Když se knihy vrátily z trezorů. Krátké reportáže z let 1977 až 1992. Je zajímavé v několika minutách prožít porevoluční knižní euforii i krach nakladatelství a plné sběrny bohužel nejen normalizačních trháků.