Jak najít krásu v ošklivosti

Veronika Bendová, Vytěženej kraj, fra, 2019, ****

Anotace

České středohoří, Litvínov, Most, Libkovice, Krušné hory, Ústí nad Labem, Hrob... Dvojice protagonistů hledá filmové lokace v kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Ale někdy přijíždíte hledat pochmurná místa, a potkáte místo toho nečekanou krásu. Stopy v čase, které k vám stále mluví, staré křivdy, staré vzpomínky, starou lásku. Netradiční road movie o tom, že v životě to málokdy chodí jako ve filmu. V hlavní roli severní Čechy.

Úryvek

„Rád bych zajel na jedno místo kousek odtud. Spíš ze soukromejch důvodů než kvůli filmu. Ale třeba se nám to taky šikne.“
„Miluju, když seš tajemnej.“ Ira se taky ušklíbla.

„To není žádný tajemství,“ řekl. Říkaj ti něco Libkovice?“

Irena spustila rychlý mentální vyhledavač. To jméno ji uhodilo na nějakou zasutou strunku. Jako obvykle přicházely nejdříve asociace a rychlá spojení. Často vůbec netušila, které vlákno dokud kam danou věc přivedlo, ale časem si zvykla těmhle prvním popudům důvěřovat, protože se nakonec ukázaly jako pravdivé. I teď ji vytanulo: Libkovice – Ibra – Ibrahimovič.

Ibrahimovič byl fotograf, vzpomněla si. Devadesátá léta. Výstava. Libkovický kostel. Blokáda.

„Už vím,“ řekla pomalu, jak se vlákna sunula jedno na druhé. „To byla ta vesnice, co z ní taky zbyl jenom kostel. Když jsem byla na vysoký, jezdili sem ekologové protestovat, že jo?“

Když jsem poprvé uslyšela název Vytěženej kraj, ihned mi v paměti naskočilo Ostravsko. Jak by taky ne, ostravské chacharce. Stačilo si však přečíst anotaci a dostala jsem se ve svých vizualizacích o bezmála 500 kilometrů dál na západ.

Hned na začátku musím přiznat, že se mi příběh velmi líbil. Anoncovanou road movie po severočeských městech totiž doplňují další dvě linky.

První je vztah hlavních hrdinů, bývalých partnerů a nyní „jen“ spolupracovníků, Huga a Ireny, kteří hledají vhodné lokace pro natáčení nového televizního seriálu „z drsného severu“. Mimo jiné stále řeší dilema, zda lze – či nikoli – podruhé vstoupit do téže řeky.

Druhá nabízí napínavou detektivní zápletku, která čtenáře zavede nejen do nacistického zajateckého tábora v Krušných horách, ze které se později stal komunistický lágr. Svou roli zde hrají také osobní Hugovy vzpomínky na tato nehostinná místa.

Ovšem nejvíce mě zaujala právě linka, ve které se seznamujeme s třetím „hrdinou“ novely a to se samotnými severními Čechami. Zdevastovaná krajina, depresivní prostředí zruinované nejprve odsunem původního německého obyvatelstva a příchodem „zlatokopů“ a po té industrializací, nezodpovědnou těžbou, ekologickými katastrofami. A v tom všem žijí své (ne)obyčejné životy lidé…

Navíc díky tomu, že už před Irenou a Hugem „vytěžili“ tento kraj jejich skuteční „kolegové“ – televizní seriál Most!, Cirkus Bukowski, Rapl a další – může se čtenář ve svých vizualizací k oběma protagonistům přidat.

Kniha letos  získala Literu za prózu v soutěži Magnesia Litera.