Jak chutná Bryndza

Robert Bryndza, Smrtící tajnosti, Cosmopolis, 2019, ***
 

Anotace
Jednoho mrazivého rána nalezne po probuzení matka svou dceru v kaluži krve a zmrzlou na malé předzahrádce. Kdo mohl provést takovou věc – zavraždit oběť na prahu jejího vlastního domu, ještě k tomu na Štědrý večer?
Po posledním, velmi bolestném případu se Erika Fosterová cítí zranitelná, ale nakonec se rozhodne, že se ujme i tohoto vyšetřování. Jakmile začne pracovat, objeví zprávu o útocích ve stejné, dosud poklidné čtvrti Londýna. Všechny spojuje jeden detail – oběti byly napadeny černě oblečenou postavou s nasazenou plynovou maskou…

Brynzové halušky mám ráda odjakživa. Poslední tři roky však kolem sebe slýchám, že také Bryndza je výborný. Krimi žánr nepatří mezi mé priority. Navíc na současné severské brutální krvavé thrillery nemám žaludek. Proto jsem Robertovi dlouho odolávala. Když tu se objevila kniha s názvem Smrtící tajnosti.

Evokovala ve mně vzpomínku na skvělou řadu detektivek z blízké budoucnosti spisovatelky J. D. Robb (pseudonym Nory Roberts, úspěšné autorky románů pro ženy), kterou jsem objevila před patnácti lety a jejíž jednotlivé díly nesly název Smrtící … Proto jsem si Smrtící tajnosti zarezervovala – na polici v knihovně Bryndzu nenajdete.

„Tenhle případ je jako odporná bažina. Všichni ji nenáviděli.“ Str. 190

Řeč je o zavražděné burleskní tanečnici Marisse. Skutečně, čtenářských sympatií se tato oběť určitě nedočká. Možných pachatelů je v jejím blízkém okolí spousta a detektiv šéfinspektorka Erika Fosterová musí prověřit mnoho osob.

Pravděpodobně mi chybí pět předchozích dílů, abych si o hlavní hrdince vytvořila přesnější obrázek. Připadala mi nečitelná, nevýrazná. Neční nad svými kolegy tak, jako jiní literární detektivové. Vyřešení případu je spíše výsledkem práce celého kolektivu, než jejího génia. O to víc (snad) odpovídá realitě detektivní práce.

Vražda však není jediný zločin, který se v knize objeví. Kriminalisté musí odhalit, zda všechny popisované násilné činy mají jednoho pachatele, nebo se jedná o dva útočníky. A zde se autor prohřešil proti prvnímu „přikázání“ z Desatera pátera Noxe: Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu. Budiž mu (autorovi) přičtena polehčující okolnost, že, byť žije na Slovensku, jako Angličan pravděpodobně nezná dílo Josefa Škvoreckého, natož televizní seriál Dušana Kleina.

Příběhu se rozhodně nedá upřít čtivost. Krátké kapitoly posouvají děj rychle dopředu. Díky mnoha osobám - policejní tým, svědkové, podezřelí, oběti - není vyprávění jednotvárné a zavádí nás do různých prostředí. Brutalita na čtenáře ze stránek (naštěstí) nekřičí, i když to rozhodně není žádná selanka. Pro milovníky krimi určitě vhodná četba. Jen doporučuji číst celou sérii od začátku.