Jak by vypadal váš život, kdybyste věděli, že brzy zemřete?

Antti Tuomainen, Než natáhnu brka, Kniha Zlín, 2018, ****

Anotace:
Jaakkovi je 37, když mu lékař oznámí, že nemá chřipku, ale umírá na otravu – a nemá už moc času. A aby toho nebylo málo, když se z ordinace vrátí domů, přistihne svou ženu, jak si užívá s mladým, přitažlivým zaměstnancem jejich společné firmy. Firmy, kterou začíná ohrožovat nebezpečná konkurence. Jaakko se rozhodne vypátrat toho, kdo mu usiluje o život. A taky chce, aby jeho firma prosperovala, až on tady nebude. Obchod s houbami matsutake, které se za vysoké ceny vyvážejí do Japonska, běží výtečně. A ve Finsku rostou ty nejkvalitnější. Ale zbraně nové konkurenční firmy mají skutečně tvrdý kalibr.

V současných tropických vedrech i čtenář marně hledá chladné místo, kde by složil své kosti a začetl se. A co takhle pod zem! Zmořená smrtícím horkem a toužící po mrazivém zážitku jsem proto v knihovně sáhla po “románu plném napětí a černého humoru” s rakví na titulce. Kniha zařazená do výběru 20 nejlepších detektivek roku 2017 deníku The Irish Times přece musí stát za to!

Antti Tuomainen patří k nejuznávanějším a nejoceňovanějším finským autorům detektivek. Kritiky je řazen k autorům noir detektivek, vyzdvihován je především jeho řízný styl, svižné dialogy, neobvyklá témata i nápadité přesahy do jiných literárních žánrů.

Nevím, co na to Jan Tleskač, ale já tleskám.

Tleskám racionalitě, se kterou Jaakko přistupuje jak k lékařovu verdiktu a odhalené nevěře své ženy, tak i všem zhusta nestandardním událostem, které ho na posledních cestách potkávají.

Tleskám černému humoru, který sice není “mým šálkem kávy”, ale v tomto příběhu “sedí”. Naprostým vrcholem je Jaakkův bilingvní simultánní projev k japonským obchodním partnerům a k manželce s milencem.

ANGLICKY: Vítám vás, přátelé
FINSKY: Milá ženo.

ANGLICKY: Děkuju vám, že jste dorazili k nám do Haminy v tak hojném počtu. Je to pro nás velká radost a čest.

FINSKY: Jsi děvka. Zrádná děvka.

.... Projev nabírá grády ...

Tleskám napětí, ve kterém mě autor držel až do poslední stránky, i když základní otázka - Kdo je travič? - byla zodpovězena již dříve.

Tleskám lehce podaným “hlubokým” myšlenkám, t.j. pasážím, které autor jakoby opisoval z mého života. Malá ukázka: “Je to lidské, jako všecko. Velká část toho, co děláme, není patrně motivována skutečně potřebným, ale tím, co si přejeme, aby si lidi o nás mysleli. Já jsem toho výstavním příkladem. Vedu boj na život a na smrt a přemýšlím o tom, jak u toho vypadám.” (Hlavní hrdina často zatahuje poněkud větší bříško, aby vypadal štíhleji.)

Pátý “tlesk” (hvězdička) se nekoná. Pointa otravy je sice překvapivá, ale vzhledem k výše popsanému slabá. Ale možná to byl autorův “absurdní” záměr. Kdo ví.