Hudba má schopnost uzdravovat. Elton John

Anna McPartlinová, V klubíčku štěstí, Host Brno, 2019, *****

Anotace:
Od úmrtí jejího syna uběhlo dvacet let. Maisie stojí na pódiu a chystá se promluvit před zaplněným přednáškovým sálem na univerzitě.

Je to sám o sobě nelehký úkol, a Maisie navíc prochází menopauzou, takže od zhroucení ji dělí jen jediný nával horka. Jakmile se však odhodlá vyprávět svůj příběh, neznámí lidé před ní se rozplynou a každé další slovo ji odvádí do minulosti. Ocitá se zpět v roce 1995, je prvního ledna — den, kdy jedno nedorozumění spustilo řetězec událostí, které jí navždy změnily život…

Maisie se vzepřela svému násilnickému manželovi, sama vychovala dvě děti a pečovala o svou matku Bridie trpící stařeckou demencí. Role hlavy rodiny se přirozeně zhostil její šestnáctiletý syn Jeremy a svůj úkol vykonával až příliš zodpovědně. Nikdo z rodiny netušil, že Jeremy má tajemství — že neustále potlačuje to, kým je, protože tomu moc nerozumí. Věděl jen, že je jiný. A pak Jeremy náhle zmizel.

Strach, obavy, nedorozumění, nepochopení, netolerance, krutost, násilí, ale také hluboká láska, bezpodmínečné obětování se a pevné přátelství, to je jádro velmi smutného příběhu.

Zdá se, jakoby anotace vyzrazovala celý děj knihy a my jsme ji už ani nemuseli otevřít. Omyl. Víme, co se stalo, ale netušíme proč, jak, ani nic o lidech kolem. To vše najdete na čtyř stech stránkách, které vás nepustí, dokud nedočtete do poslední tečky.

Stránku po stránce spisovatelka odkrývá osudy Maisie, její matky Bridie, pubertální dcery Valerie, dospívajícího syna Jeremyho a všech jejich přátel. Od kapitoly ke kapitole nakládá nejen na své hrdiny, ale také na čtenáře obrovskou nálož emocí, které se mnohdy dají zvládnout jen díky autorčinu skvělému nápadu: Každá kapitola je uvozena názvem písně. Např.:

4. Welcome To Paradise (Vítejte v ráji), Green Day, 1994

6. Everybody Hurts (Každý smutní), R.E.M., 1992

10. Nothing Else Matters (Na ničem jiném nezáleží), Metallica, 1992

Rockové a metalové melodie ještě více umocní děj a dříve, než se opět vrátíte k textu, můžete nechat odeznít minulé a připravit se na budoucí. Závěr příběhu je překvapující, silný a pravděpodobně čtenáři jen tak z paměti nevymizí. A to je dobře, neboť lekce tolerance je třeba v naší společnosti brát co nejčastěji.

Knihu jsem si půjčila v knihovně.