Hra klenotů

Rudyard Kipling, Kim, Baronet, 2006, ****

Anotace

Autor, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se nesmazatelně zapsal do myslí čtenářů zejména pro své pochopení hloubky a krásy orientálního života a schopnost přiblížit je ve svých příbězích. V románě Kim popisuje přátelství mladého Angličana se starým asketickým mnichem, změny v jeho životě vyvolané duchovní spřízněností s lamou usilujícím o vykoupení ze začarovaného kruhu života. Kniha zachycuje všechnu bohatost exotické země i stín vrhaný přítomností britské správy. Překlad je posledním dílem senátorky Jaroslavy Moserové.

Cesty ke knize bývají rozličné. Již sedmáct let ve svých Hrátkách s pamětí používám tzv. Kimovu hru, ale až letos jsem zjistila, že toto skvělé cvičení pracovní paměti pochází ze zapomenutého románu Rudyarda Kiplinga a jmenuje se Hra klenotů. Jeho Mauglího mám doma schovaného od dětství, ale o Kimovi jsem neměla tušení.

Sirotek Kim se protlouká indickými ulicemi na konci 19. století. Ačkoli je Evropan, svým vzezřením připomíná domorodce. Toho využije obchodník s koňmi, který je agentem britské tajné služby. Díky němu se do špionážních služeb dostane i Kim. Mezi tím se seznámí s tibetským lámou, kterého doprovází při jeho hledání legendární řeky. V ději se pak střídají období, kdy se Kim vzdělává ve špionážní škole a kdy putuje s lámou. Čtenář tak může nahlédnout na důsledky britského kolonialismu i ponořit se do duchovního života.

Zaujal mne nejen popis Hry klenotů ale také Kimova schopnost lehce proplouvat mezi Kimem-sáhibem a Kimem-orientálcem. Kiplingovo vyprávění je velmi čtivé, barvité, hluboké. Byť se děj odehrává před více než 120 lety, vystupuje ze stránek tak živě, že byste se tam hned chtěli vypravit.

Kdo nezatoužil po mořích - po vizi nedozírné vod slaných,
po vzedmutí, pádu a tříšti větrem hnaných vln příbojových,
po vlnách před bouří, zprv úzkých, šedých beze pěny,
velkých a rostoucích,
po bezvětří tichém na starých cestách lodních či hurikánů očích šílených...
Jeho moře zdá se jiné být - však pod povrchem stejné je,
co jeho duši sytí.
Tak a nejinak přec touží lidé z hor po horských vrcholcích.
Moře a hory