Houstone, máme problém!

Robert Fulghum, Opravář osudů, Argo, 2017, ***

Máme problém. Já a pan Fulghum. Oba jsme Blíženci. Tomu odpovídá jeho poslední dvojaká kniha a moje rozpolcené dojmy. Prostě se naše dvě mozkové hemisféry tentokrát nějak nesešly…

Levá, logická analytička, se mračí. Pravá, emotivní umělkyně, je nadšená.

Levá: No to snad nemyslí vážně! Zaškatulkovat Čechy jako hospodské štamgasty, pivní komiky a schizofrenní rádobyherečkyspisovatelky! Charakterizovat Čechoameričany jako bez práce užívající si rentiéry, erotomanky a veterány s posttraumatickým syndromem, kteří navíc bydlí v jedné pražské ulici, potažmo v jednom domě! Co to je? No, co to je!

Pravá: Avatár, karma, ách, jak mystické...
“Opravář osudů? Vůbec netuším, o co jde. Má osud být něco jako kismet nebo karma nebo štěstěna? V tohle všechno taky nevěřím. Vypadá to, že potřebujete léčitele nebo soudce, kněze, psychiatra, případně šamana,” řekl George. “Rozhodně ne někoho jako já. Na to sotva mám kvalifikaci.”

Levá: Vždyť On vykrádá sám sebe! Svědkyně, doleva/doprava/překvápko, viz úchvatný román Třetí přání. Co to je? No, co to je!

Pravá: Orgasmus, ztracený šátek, ách, jak romantické...

Copak nejsi opravář osudů?

Nemusíš dělat nic velikého, stačí někomu vylepšit jediný den, třeba jí. Jestliže si té ženě v rybárně zařídil orgasmus, pak je pro tebe hračka, aby si Dívka v zeleném myslela, že si ten šátek smí nechat.

Levá: Sex? Tvrdý sex? Roberte, vzpamatuj se, je Ti osmdesát! Co to je? No, co to je!

Pravá: Seznámení ve vlaku s tajuplnou mladou ženou, nešťastná láska, ách, jak dramatické...

Levá: Novakové z “českého” městečka v Texasu? Ano, víme o nich. Zejména od roku 2013. Cesta do Vyškova za vzdálenými příbuznými? No tak jo, tím sis to u mě trochu vyžehlil.

Pravá: Kdo si, sakra, myslíte, že jste? Zamyslete se trochu? Změnili jste někomu někdy, byť nepatrně život, či alespoň pouhopouhý den? Zasáhl někdo do života Vám? Poslal vás na křižovatce jinam, než jste měli v úmyslu? Máme schopnost měnit osudy? Jiným, sobě? Je naše bytí dáno? Ovlivňujeme ho svými rozhodnutími, nebo jsme zmítáni nahodilými událostmi? Dokážete na tyto otázky odpovědět?

***

Milý pane Fulghume, mám Vás ráda. Přečetla jsem všechny Vaše knihy, až na třetí díl Třetího přání, a Vy víte proč. Přečetla jsem i Opraváře. Jste to Vy a nejste to Vy. I přes Váš požehnaný věk však budu čekat na další Vaši knihu. Doufám, že tentokrát uspokojíte i Levou.