Genesis v Kostce
Karel Cubeca, Vyměřený čas, Alpress, 2019, ****
Sny o dokonalém světě berou za své, když planeta přichází o magnetosféru a stává se smrtící pastí. V nastalém chaosu ukrývá profesor svoji dceru Karru do odlehlého vězení, kde nastoupí na pozici psycholožky. Poté co i sem prosáknou informace o kritické situaci, nezbývá než vytvořit nesourodou skupinu, která se vydá na dobrodružnou cestu za záchranou života. Někdo má ale snahu výpravu překazit, podezření padá na každého.
Člověk je tvor společenský a ona by bez možnosti komunikovat nemohla existovat.
Vždyť právě komunikace představuje jak výměnu informací a kódů, tak vzájemnou interakci lidí se všemi těmi složitými zákonitostmi a pravidly, a v případě mezilidské komunikace navíc i velmi jemnou psychologii, která lidi vzájemně prostupuje vnitřními skrytými sděleními, na nichž se budují vztahy. Komunikací ovlivňujeme chování a postoje druhých lidí, ale druzí lidé zpětně ovlivňují i naše vlastní myšlení a prožívání, a to v dobrém i ve zlém…
Jak já tomu muži rozumím! A jak mě styl jeho psaní štve! Skvělá fantazie, vynikající fabulace, barvité vizualizace, mrazivé napětí, myšlenky, které nedají mozku spočinout… Úplně slyším, jak mu to v hlavě vře, vybuchuje a prodírá se skrze lebku na papír. Písmena, slabiky, slova, věty, odstavce, stránky, spousta stránek… Probůh, ukažte mu konečně někdo, kde je na klávesnici „delete“!
Vyměřený čas je mým čtvrtým pokusem, druhým úspěšným, prokousat se dílem Karla Cubecy (vl. jm. Karel Kostka). Nebýt toho, že jsem ležela přikurtovaná kapačkou k nemocniční posteli, asi by se i Vyměřený čas zařadil mezi mé čtenářské neúspěchy. A to by byla škoda. (Jo, jo, všechno zlé je k něčemu dobré.)
Karel Kostka, nejchytřejší Čech s naměřeným IQ 206, filozof, ředitel a pedagog v několika školních zařízeních, spisovatel a světově uznávaný malíř, totiž stojí za to číst. I když to dá práci.
Jeho nejnovější kniha na téma genesis je velmi originální. Ne v tom, jak skončí – to vnímavý čtenář záhy pochopí, ale ve zvolené cestě k cíli. Navíc autorova „první matka“ má oporu ve vědě.
Vyspělá civilizace na planetě Mars dospěla svým přičiněním na práh zániku. Nadějí na záchranu člověka jako druhu jsou jediná žena, ředitel věznice, vrah, přírodovědec a voják. Zbývá najít Adama a Eden. Tak, jak na začátcích kapitol ubývá čas, román je psán deníkovou formou, přibývá u posledních přeživších odhodlání k obětem. Člověk, homo sapiens sapiens má namále. Poprvé? Naposled?