Finsko za 500 aneb Můžu to tak nechat?
Silou vůle jsem dopoledne připravila jednu podzimní lekci trénování paměti, když jsem před tím překopala pořadí těch již připravených. Tím jsem si samozřejmě udělala zmatek v dlouhodobých domácích úkolech. Pro jistotu jsem tedy strávila další drahocený čas tím, co jsem měla udělat hned na začátku: napsat sedmnáct datumů a k nim sedmnáct témat. Už visí! Tím jsem však pro dnešek naprosto vyčerpala svou schopnost soustředit se na práci. Proto jsem to již dopoledne zabalila a vyrazila do ulic velkoměsta.
Brno je zlatá loď, na nákupy jen tam choď..., kam se hrabou obchody v Praze, Plzni, Ústí, kdo má trochu Filipa, do Brna se pustí... Tak by se dala parafrázovat písnička Ivana Mládka. No nevím, Helsinky neměli, musela jsem vzít celé Finsko! A taky nové kuchyňské hodiny. Ty staré se přece jen rozhodly jít na odpočinek, ať si to prý zkusíme sami, šlapat nepřetržitě 286 měsíců. Asi to tak mělo být. Na nové hodiny vidím i bez brýlí přes celou místnost, u těch původních jsem buď mžourala, nebo musela popojít až k nim...
Samozřejmě jsem také "pinholovala". Ve Vaňkovce jsem vzbudila podezření mladíka z ochranky. Pořád kolem mne kroužil a díval se, cože mi to leží u nohou... Nebo že by mi koukal na nohy?
Při návratu domů mne, kromě parkovacího parťáka Maxe, uvítalo naše "štěstíčko".
Vlivem informační přehlcenosti se schopnost soustředit se snižuje nejen u seniorů. Otestujte si svou míru koncentrace. A pak se pokuste na tomto obrázku najít žábu :)
