Farmářské šílenství začalo
Již od včerejška jsem dumala: jít na jahody, nejít na jahody. Dnes dopoledne byl na obloze sem tam mráček a sluníčko pálilo do oken kanceláře tak, že jsem musela stáhnout žaluzie. "Máš obrovský deficit vidamínu D, padej ven," mentorovala jedna Blíženkyně. "Ále, kdoví, jaké to tam bude, určitě všechno rozmočené, shnilé nebo zelené, kyselé, na nic. A hodinu se někde pachtit ohnutá, ve dřepu? Tss, jsi na hlavu?" brblala druhá. "To chceš kupovat drahé v obchodě? Přivezené bůhví odkud? Vypěstované bůhví na čem a kdoví jestli pod sluníčkem?" kontrovala první.
Kupodivu ta pohodlnější, nebojme se říci línější, rezignovala. O půl druhé jsem sedla do auta a hurá do Jahodárny. Páni, tak krásné jahody jsem už dlouho neviděla. Velké, červené a hlavně sladké! Oba košíky jsem měla během půl hodiny plné a upalovala domů.
Tam mne čekal obrovský hrnec s dva dny louhovaným černým bezem. Takže nejdříve "stočit" sirup! Pak naplnit pekárnu, aby udělala těsto na knedlíky. Poté přebrat jahody: 1/4 kg zmrazit zvlášť na pečený čaj, velký tác do lednice na pozítří, dvě krabičky tamtéž na zítra, mísu na dnešní knedlíky, druhou na zítřejší bublaninu, kilo na marmeládu a zbytek do mražáku. Uf.
