Dva nebo tři?

Jan Štifter, Sběratel sněhu, Vyšehrad, 2018, *****

Anotace:
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená.

Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.

Dějová linie, začínající v roce 1930, se pomalu a jistě posouvá a s hrdiny prožijeme patnáct let. V ostatních dvou zůstává autor v jednom a témže roce: 1956 a 2017. Zpočátku může být čtenář trochu zmaten spoustou postav a střídáním období, ale postupem četby vše do sebe zapadá jako kostičky Tetrisu.

Třicátá léta jsou obdobím prosperity, ale také nástupu Hitlera a jeho vzrůstající obliby zejména v příhraničních oblastech. Sledujeme osud sourozenců Františka a Jenovéfy ze smíšené rodiny, kteří se po sebevraždě matky přiklonili k německé straně. Z hocha se stane Franz, kvůli děvčeti zanechává školu a dá se na „podnikání“. Zakládá pohřební ústav, který kvůli české konkurenci prohlásí za německý.

Padesátá léta prožijeme ve společnosti dvou, vlastně tří chlapců, kteří právě prožívají to nejbáječnější období – čas her a dobrodružství. Adolf – napůl Němec, Karlos – nejstarší syn z velké cikánské rodiny a Josef, hoch, který se se svou matkou utopil ve dvou letech, ale nyní s oběma kamarády prožívá všechny jejich lumpárny. Záhadu, proč ho vidí jen oni dva a proč vlastně zůstal „mezi živými“, odhalí čtenář až téměř na konci románu.

Tu a tam zabrousí spisovatel také do současnosti. Zde se setkáváme s Dominikem, polovičním Romem, který se živí příležitostnou prací na stavbách a sní o vlastním bytě a autě. Každodenní všednost jeho života naruší duch, který se začne noc co noc zjevovat u jeho postele.

Jan Štifter znovu otevřel bolestivá témata: předválečné soužití Čechů a Němců a zejména tápání mnohých v otázce národní identity, v nejednom případě nespravedlivý a často krutý odsun Němců a jejich českých partnerů, nezměrná chudoba a úpadek v padesátých letech. Dotýká se rasových i homofobních otázek. To vše na území jeho rodných Českých Budějovic.

Bez uťápnuté korektnosti, bez příkras, s drsnými detaily, upřímně, uvěřitelně. Doporučuji.

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.