Druhá šance. Pohádka, nebo realita?

Judy Leigh, Babičky na tahu, METAFORA, 2021, ***

Anotace

Rose, Tess, Della, Pam a Jenny – pět sedmdesátnic z anglického Exeteru, které se seznámily při lekcích aqua aerobiku a jedna by za druhou dala ruku do ohně, netuší, že jejich poklidný život má nečekaně nabrat pořádné obrátky.

Jenny se totiž rozhodne znovu vdát, a ke všemu za muže, kterého ani moc dlouho nezná. Ale to je pro její přítelkyně ten nejmenší šok! Eddie, Jennin nastávající, totiž se svým synem vyráží oslavit zásnuby do Las Vegas, a Jenny se tím rozhodně nehodlá nechat zahanbit.

Její rozlučka se svobodou se bude konat v nejkrásnějším a nejromantičtějším městě na Zemi – v Paříži! A bude to velké! Dámy to ve stínu Eiffelovky rozjíždějí jako zamlada. Procházejí se po památkách, popíjejí šampaňské, užívají si francouzskou kuchyni a vůbec městu světel dokazují, že věk je opravdu jenom číslo.

Zároveň ale i samotná Paříž odhaluje nové věci jim. Nové radosti, nové možnosti, perspektivy a sny. A možná nakonec tenhle výlet změní i je samé. Ustrnout na místě totiž není žádná výhra ani na stará kolena.

Další z řady „příběhů 3. věku“, který mě nezklamal. Naopak, druhá kniha Judi Leigh na téma „když se babi utrhne ze řetězu“ je, podle mého, lepší než ta první.

Pravda, při některých popisovaných situacích jsem si nedokázala představit, že je aktérkám přes sedmdesát let. Ale kdo ví, co si o jejich pařížských dobrodružstvích – návštěvy drag queen klubu a kasina, snadné seznamování s muži, láska na první pohled… – budu myslet za patnáct let. Před třiceti lety jsem totiž považovala za naprosto nevhodné, že padesátník chodí v riflích… Vzpomenu si na to vždy, když si je oblékám :o).

Na jedné straně je to milá, čtivá, nenáročná oddechovka s víceméně předvídatelnými závěry – víc hrdinek, víc koncovek. Na straně druhé zajímavá sonda do nitra žen, které už toho mají hodně za sebou. Ale přesto, nebo právě proto, nerezignují. Co žena, to jiný osud, jiné priority, sny… Je více než pravděpodobné, že každá čtenářka najde v knize nejen kousek sebe, ale také inspiraci, jak stáří nejen „přežít“, ale nebát se užít si každou minutu.

V neposlední řadě je tento příběh ódou na přátelství. Vzájemná náklonnost a porozumění jsou důležité v každém věku.