Dokud jsem neznala slovo prokrastinace, byla jsem šťastnější
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví… Prokrastinace je do určité míry normální psychologické chování. Chronická prokrastinace ale může být příznakem vážné mentální poruchy. Takto postižení lidé mají často strach vyhledat pomoc kvůli sociálnímu stigmatu a rozšířenému omylu, že prokrastinace je způsobena leností, nízkou silou vůle nebo malými ambicemi… (Wikipedie)
Závěrečné zhodnocení, výroční zpráva, administrativní ukončení, příprava na zahájení, statistické údaje... to je na mě, zejména koncem roku, mor. Zvlášte nyní, když na to vše mám o jeden měsíc méně... Stává se proto ze mne ta nejochotnější ženská. Cokoli jiného, co mne odvede od počítače, udělám ihned a s nadšením. Jen abych nemusela skládat na monitor číslo za číslem a písmenko za písmenkem tak, aby to dávalo nějaký smysl...
Milé vytržení mi způsobil další student, který hodlá "na nás" (rozuměj na knihovnické téma) absolvovat. A jak to tak vypadá, bude s námi delší dobu pracovat. Konečně jsem se dočkala! Konečně uvidím, jak smělé a zejména "mladé" nápady typu Guerilla Readers budou realizovány v praxi okresního města :).
PS: Růže tam stále jsou :)
O čem hovoří tento citát?
Zdroj: Jitka Suchá - Trénujte si paměť