Digitální zoufalství
Fotím, fotíš, fotíme, fotí. Neustále, všude, cokoli. Je zajímavé sledovat názory fotografů - ať už (polo) profesionálů či (poučených) amatérů.
Roman Vondrouš na digitál nedá dopustit, ale pracuje tak, jako by měl klasický fotoaparát: čeká na správný záběr, necvaká jeden snímek za druhým, nechce se mu probírat stovky obrázků v počítači. A sbírá jednu cenu za druhou!
Jiní cvakají o sto šest a pak se probírají tisíci snímky. Znám ale také fotografy, kteří mají kopřivku nejen z digitálního fotoaparátu, ale také z barevného filmu. Uznávají pouze černou, bílou a jejich odstíny...
Také můj počítač se plní jpg-soubory a čím dál tím víc mám problém je třídit, mazat. Už několik let si s Kulíškem slibujeme, že vybereme hromadu rodinných záznamů, necháme vytisknout a uspořádáme do alba. Zatím máme jen "lodní deník" z letošní plavby. A starší vzpomínky se léta kupí. Do konce roku s tím musím něco udělat! Dnes jsem dala dohromady alespoň "paměťové" obrázky.
Fotografie samozřejmě slouží k procvičování naší dlouhodobé paměti. Čím jsou starší, tím hůře si vybavujeme detaily. Můžete je však použít i ke kreativnímu mozkovému joggingu. Stačí náhodně vybrat pár obrázků a pak se pokusit vymyslet "jejich" příběh. Jaké asociační řetězce ve vás vyvolává tato zdánlivě nesourodá čtveřice. Co mohou mít společného?
