Devadesát šest schodů na "svobodu"
Ne, skutečně se tady necítím jako ve vězení. Můj několik let starý depresivní zážitek s jedním zdejším lékařem vytěsňuje (paradoxně) současný "závažnější" pobyt. Neznám nikoho, kdo by měl rád špitály. Ale zdejší parta ochotných, veselých, příjemných, citlivých sestřiček mi fakt bude chybět. A lékaře velebím zejména kvůli dvěma skutečnostem: svou práci odvedli perfektně - nemám žádné komplikace a hlavně: dnes mi naznačili, že bych mohla jít domů o dva dny dříve oproti původním předpokladům. Jupííííííííí!!!
Pořád se mi tomu nechce věřit, ale něco na té chůzi bude. Chodíte? Choďte! Slýchávala jsem denně od všech lékařů/lékařky. Mé špacírování v podzemních tunelech jsem dnes povýšila na vysokohorskou tůru po schodech do 4. podlaží. Pro jistotu hned dvakrát, dopo i odpoledne. Jedna by neřekla, že to bude taková makačka. Ale zítra se s Richardem vydám opět :)
Ale vraťme se k tématu těchto stránek. V Anglii léčí Alzheimera mimo jiné také poezií - Jak také léčit Alzheimera. A co takhle prevence?
Srnka na Salorantě
Tělo hnáno hrdým ladem
tlamička spásá bolístka bezocasá
vadnoucí slunce zapomnělo hřát
jen prstíky toulavé smáčí ve vlažně vydoumavé noci
V očistných vodách něhy mých očí
koupou se společně úcta s ostychem
oba tak mladí
přec nerdí se jim líce
hlazeni hebkým vánkem
vlaží svá provátá mladická srdce
tak lehká jako duše ptáka
povzdechem odvátá z dlaně andělovy
opojnou rosou
okvětím čistoty vyplakanou
Nasládlé vůni světelných dotyků naslouchajíce
osuší štěstí spánkem
A ulehlá tráva tichem kolébaná
lehounce šeptne:
"Nebuď tu krásu,
vetřelče!"
Libor Konopka: Finské slovo láska
Vzpomenete si na báseň, kterou jste kdysi četli, učili se, recitovali? Naučte se novou!
