Detektivové z konce 14. století

Jan Bauer, Záhady pro rychtáře, MOBA, 2019, ***

Anotace
Nová vydání románů Výkupné za krále a Krvavý cejch se dvěma středověkými detektivy: novoměstským rychtářem Jakubem Protivou z Protivce a jeho přítelem mnichem Blasiem. Děj prvního se odehrává v neklidné době konce 14. století, kdy čeští páni zajali a věznili krále Václava IV. Kdosi neznámý totiž těchto poměrů využil k troufalé loupeži klášterního pokladu augustiniánů na Karlově. Druhý začíná v hostinci U Zlaté husy na Koňském trhu, kde je zavražděn bohatý benátský kupec Balbi. Zvláštní znamení – krvavý cejch, který má na těle, zavede Blasia i Protivu mimo Prahu, do hradu nad řekou Sázavou, jehož majitel je údajně stižen rodovým prokletím…

Historické detektivky nejsou doménou pouze Vlastimila Vondrušky či našeho, moravského, Stanislava Češky. Desítky knih v tomto žánru napsal také původně zemědělský inženýr Jan Bauer. Ve vyškovské knihovně patří i on k nejpůjčovanějším spisovatelům.

O popularitě tohoto autora svědčí, že se jeho starší tituly opět vydávají. To je případ knihy Záhady pro rychtáře, která obsahuje dvě detektivky z let 2010/11. Pátý a šestý díl série Rychtář Jakub Protiva a mnich Blasius volně navazuje na Prahu rdousí strach (1. a 2. díl) a Král má starosti (3. a 4. díl). Právě ono volné spojení jednotlivých příběhů dává čtenářům možnost začíst se do kteréhokoli dílu, aniž by v osobách a ději tápal.

Přiznávám, že sympatičtější z ústřední dvojice mi byl, zejména ve druhém příběhu, františkánský mnich Blasius. Neuzavírá se do kláštera, bez falešných zábran dává průchod nejen své gurmánské vášni a při pátrání velmi bystře odhaluje netušené souvislosti. Překvapil mě také jeho dosud utajovaný původ, díky němuž mohl svému příteli Jakubu Protivovi z Protivce pomoci v nebezpečí.

V obou velmi čtivých příbězích se to jen hemží mrtvolami, zdánlivě nesouvisejícími záhadami a nečekanými odhaleními. Tu a tam vypravěč odlehčí příběh humorem a jemnou erotikou. I když zde mimo vyfabulovaných postav vystupují skutečné historické osobnosti a jsou zmiňovány doložené události, autor se nedrží striktně učebnic dějepisu. Minulost tak slouží pouze jako kolorit pro jeho fantazii a nečiní tak velké nároky na čtenáře.