Den šest až osmý
18. - 20. 10. 2021
To to utíká. Už upynuly zase tři dny a já mám dvě Áčka. Jakou výmluvu si dnes vymyslím?
V pondělí jsem po celodenní šichtě byla unavená a v rámci boje s digitální demencí jsem večer doma otevřela svůj malý netbook jen na nezbytně nutnou dobu, která mi neposkytla dostatek prostru pro kreativní zápis. ... Musíte uznat, že toto je velmi tvůrčí věta. :o)
Dopoledne tvorba plakátů a publikace pozvánek na naše akce. Canva je sice skvělá, ale víte, co to dá práce najít odpovídající šablonu, případně si vytvořit svou a k tomu vyhledat ten pravý, a zejména volný, ilustrační obrázek?
Po poledni jsem pokračovala v dramatizaci pohádky O kohoutkovi a slepičce. V půlce září mě jeden lékař poslal k druhému, aby mě ten na konci září poslal k třetímu... Jsem zvědavá, zda poběžím i ke sviňce pro štětiny...
Odpoledne porada k velkému projektu, který bychom rádi zrealizovali na jaře příštího roku.
V podvečer jsem si na Literárním čaji povídala se spisovatelkou Biancou Bellovou. Bylo pro mě velkým, příjemným a tudíž pozitivním, překvapením, že nás na besedě bylo v sále přes čtyřicet. Nejen sál, ale i celá knihovna se začala zalidňovat.
Manžel uvařil 2/3 oběda na úterý.
V úterý jsem "excelovala", rozuměj vytvářela a vyplňovala tabulky. Finanční - k v pondělí projednávanému projektu a programové. První čtvrtletí roku 2022 se už začíná pěkně plnit. Teď už zbývá jen vyhnat Covid.
Odpoledne úúžasnáá masáž. Po letech přebíhání mezi různými masérkami/maséry jsem zakotvila u dámy s božskýma rukama a baňkami. Samozřejmě, že vždy dodržuji její důrazné doporučení: po masáži hodně pít a nic nedělat. Uvařila jsem tedy jen betelnou Frankfurtskou polévku, nalévala jsem se čajem a minerálkou a četla a četla, až dočetla skvělou knihu se špatným obalem o tom, jak dobrovolně spějeme k demenci - viz Knižní blog.
Po dlouhé covidové přestávce budu moci opět jezdit do Habrovanského zámku číst tamním klientům. Už se moc těším.
Středa, mozek je třeba. Pod tímto heslem se snažím každou středu na knihovním Facebooku rozhýbat šedé buňky mozkové našich fanoušků. Dnes se skutečně překonali. Filmové hlášky jsou nesmrtelné. Zítra při losování budu muset přidat ceny. Zaslouží si je.
V Hrátkách s pamětí za mnou dnes přišla účastnice, dojíždějící z Brna, s dotazem, zda může jednou přivést svou kamarádku. Ta sice chodí na trénink paměti v místě bydliště, ale u nás je to prý lepší. Co chtít více! Dnes jsme si, mimo jiné, opět hráli s provázkem. Připomněli jsme si "přebírání" a zopakovali "čelenku". Našla jsem ještě "síť". Doufám, že se ji za čtrnáct dní naučím.
Zažít 20. října teplý slunečný den, kdy teploměr atakoval 20 st. C, bylo úžasné.
Kdysi jsem kdesi četla: chcete-li si něco koupit, odložte to alespoň o tři dny. Za tu dobu možná přijdete na to, že nic takového nepotřebujete. Pchá. Dva týdny odkládám, přeměřuji se, studuji velikostní tabulky, odkládám, přeměřuji se ... No, štíhlejší už nebudu, objednala jsem si tedy na Petrklíči šaty v "postcovidové" velikosti.
PS: Sheldon začal ped chvílí mocně chrápat. Náš smích ho vzbudil a on se velmi divil, proč v tak pozdní hodinu děláme "vyrvál". Tvářil se asi tak nějak:
