Dávejme si pozor na svá přání, mohla by se nám vyplnit...

Jiří Klečka, Papírové domky, Vyšehrad, 2022, ****

Anotace:

Román z města s černou duší.
Anna se přestěhuje s manželem Petrem a synem Vašíkem do Ostravy za Petrovým divadelním angažmá. Mají za to, že se konečně blýská na dobré časy. Jenže Petr chce víc. Chce ten dům, který ho již dlouho vábí, chce podávat herecké výkony, ze kterých běhá divákům mráz po zádech. A dům mu jde vstříc. Plní se mu každé jeho přání a vše jde jako na drátkách, dokud v blízkém okolí jejich nového domu nezačnou bez zjevných důvodů umírat zvířata. A to je jen začátek.

„Věřím ve všechno, dokud to nebude vyvráceno. Takže věřím ve víly, mýty, draky. Všechno existuje, i když je to ve vaší mysli. Kdo říká, že sny a noční můry nejsou tak skutečné jako tady a teď?“ John Lennon

Papírové domky jsem si vypůjčila proto, že se děj odehrával v mé rodné Černé. Vím, že dnes už to není pravda, a při mých současných návštěvách se mi tam dýchá mnohem lehčeji. Přesto si ten přívlastek stále ponechává a zejména umělci ji tak často zobrazují.

Netušila jsem však, že Jiří Klečka nenapsal "obyčejný", ale mysteriózní román. Příběh, který ve čtenáři na jedné straně vyvolává strach a na straně druhé touhu přijít oné záhadě na kloub. Přiznávám, že jsem podlehla racionalismu a už ve třetině knihy jsem "odhalila zápletku". Nemohla jsem se mýlit více.

Tak, a to je vše, co smím k obsahu napsat. Nemohu ani naznačovat, protože cokoli více by prozradilo to, k čemu se musí čtenář pročíst, aby si skvěle napsaný tajuplný příběh užil až do konce. Autor totiž odhaluje důležitá fakta postupně, neustále překvapuje a nutí číst dál a dál. Rozhodně si přečtu i jeho prvotinu.

PS: Pokud knihu dočtete, zamyslete se také nad tím, kde je hranice našeho obětování se ...