Čtyři za čtyři. Den třetí. Japonský chlapec.
Marion Poschmannová, Borovicové ostrovy, Paseka, 2019, ***
Anotace
Příběh Gilberta Silvestra, univerzitního profesora, který se zabývá studiem vousů ve filmech, výborně kombinuje bizarní momenty i filozofii.
Gilbert se jednoho dne probudí po velice živém snu, v němž se mu zdá o tom, že ho podvádí manželka. Profesor je tak přesvědčený o pravdivosti svého snu, že si sbalí věci a vydá se prvním letadlem do Japonska. Tam se seznámí s dílem básníka Macua Bašóa a rozhodne se, že musí spatřit měsíc nad Borovicovými ostrovy. Jenže ještě než se na svou pouť vydá, setká se se studentem Josou, kterého na cestách vede úplně jiná kniha: průvodce po nejlepších místech k sebevraždě. Povede se mu mladíkovo rozhodnutí změnit? A jakou proměnou projde sám Gilbert coby náruživý milovník kávy v zemi zasvěcené čaji?
Román Marion Poschmannové překvapuje jazykovou invencí a literární intertextualitou, zároveň předkládá čtivý příběh plný bizarních zvratů, postav i důvtipných kliček v ději. V Německu je Poschmannová opěvována nejen kritiky, ale především čtenáři.
Ráno mě odpojili. Pět litrů na pročištění trubek musí stačit. Kupodivu vůbec nemám hlad a proto mi ani nevadí, že až večer dostanu „něco jako večeři“. Otevírám další útlou knížku a vydávám se do Japonska.
Kolikrát jsem si už říkala: „Nenech se ovlivnit anotacemi. Stejně to bude o něčem jiném a ty budeš zklamaná.“ Marně. Nástin děje na obálce knihy mi připadal tak bizarně poetický, že se mi v hlavě okamžitě vybavil skvělý román Anny Cimy Probudím se na Šibuji. Chyba. Podvědomě jsem stránku za stránkou čekala „magično“ a ono nikde.
Samozřejmě mě nalákala také zmínka o zakladateli haiku Macuo Bašóovi a jeho pouti na sever Japonska. Haiku je nádherná poezie, která dokáže v sedmnácti slabikách na třech řádcích obsáhnout celý Vesmír. Je prostě geniální. I když se této formě poezie věnují i čeští autoři, myslím si, že skutečně dokonalé přírodní haiku mohou stvořit pouze Japonci.
Bylo zajímavé srovnávat Bašóovu cestu, kterou, samozřejmě pěšky, vykonal slavný básník před více než třemi sty lety v touze zbavit se svých závazků a zbytečných věcí, s cestou Gilberta putujícího vlakem a autobusem za bůhví čím a „poslední“ cestou Josy.
Gilbertovy pohnutky a činy byly pro mě málo srozumitelné. Zato Josa mi dal nahlédnout nejen do neznámých zákoutí japonské společnosti, ale také do duší mladých Japonců, kteří se tolik liší od předchozích generací. V tom vidím největší přínos tohoto románu.
PS: Aneka, Japanese Boy / Hana Zagorová, Mimořádná linka Praha-Tokio