Čtyři za čtyři. Den druhý. Vražedné balady.
Tomás González, Na počátku bylo moře, dybbuk, 2019, ****
Anotace
Existuje-li v kolumbijské literatuře nástupce nobelisty Gabriela Garcíi Márqueze v mimořádně přesné a úsporné práci s jazykem, je jím bezesporu Tomás González. Jeho prvotina Na počátku bylo moře pojednává o manželské dvojici J. a Eleny, kteří si přejí vymanit se z městské civilizace, žít u moře v přírodním prostředí. Za tímto životním snem se stěhují z kolumbijského velkoměsta na statek u Karibského moře. Možná je vede vzpoura proti etablované společnosti, možná ozvuk životního stylu hippies, možná chuť začít život znovu a jinak uprostřed téměř nedotčené přírody mezi pralesem a mořem. Obraz ráje však brzy začne nabývat podobu pekla. Počáteční radost z budování vystřídají finanční potíže, smutek z nekonečných zimních dešťů, Elenina neschopnost sžít se s místními lidmi i stupňující se konflikty mezi ústřední dvojicí. Zkouška životem v přírodě zesiluje povahové nedostatky obou protagonistů, jejichž původní záměry se obracejí v opak. Pod povrchem událostí narůstá skryté násilí. Latentní problémy a zlo číhají nejen v lidech, ale i v přírodě, krásné, ale přemáhající vše, včetně individuálních lidských snů a plánů. Vše spěje k neodvratné tragédii…
Co k anotaci dodat? Příběh se i přes svou tragičnost čte lehce. Autor skvěle vykresluje postavy, přírodu i společenskou situaci v zemi. Ani mi nevadilo, že je v textu záhy prozrazen konec. V podstatě je naznačen už na obálce knihy:
Tomás Gonzáles ve svých dílech zpravidla vychází ze skutečných událostí, které mísí s fikcí. To je i případ knihy Na počátku bylo moře. Inspirací k napsání této novely mu byla vražda staršího bratra, ke které z nejasných důvodů v pralese došlo.
Jen se musím přiznat, že jsem se nedokázala, byť jen na chvíli, ztotožnit ani s jedním z manželů. Vůbec nechápu, jak lidi s takovými povahovými rysy mohlo napadnout opustit komfort města a odstěhovat se do divočiny. Český čtenář se totiž nesmí nechat zmýlit pojmem z anotace „statek u Karibského moře“. Což se mi stalo. Ne, skutečně se nejedná o současnou „all inclusive destinaci“, ale o chudou, divokou krajinu sedmdesátých let minulého století.
Pokud jste se dosud s kolumbijskou literaturou nesetkali, můžete začít touto „jednohubkou“. Poté možná dostanete chuť i na Sto roků samoty či Lásku za časů cholery klasika Gabriela Garcíi Márqueze.
PS: Nick Cave, Murder ballads, Death is not the end