Čtenářský deník
David Kalur si prakticky od promoce navykl používat kapesní diář, do něhož si až pedantsky důsledně psával termíny schůzek, místa jednání, ale ve zkratce i co se ten který den událo, co třeba četl, s kým byl, co se prostě přihodilo.
Když pak chtěl, mohl s pomocí diáře přece jenom v minulosti cosi konkrétního spatřit.
Po pravdě, ty poslední roky, co byl v penzi, si psával i úplné triviality, jako že navštívil s Rikym doporučený nově zřízený antikvariát na Smíchově, a podobně nedůležité věci.
Výrobci diářů z pochopitelných důvodů počítali s pracujícími uživateli,a tak ve stránkách určených vžy na jeden týden vyhradili sobotě a neděli po pěti řádcích oproti deseti ve dnech všedních.
Když se nyní David chystal k zápisu té rvavě akcelerující první zářijové soboty, rozvažoval, co do úzkých řádků vepsat. Po chvíli váhání se rozhodl.
Ráno nevidím na pravé oko.
Oční pohotovost na Karl. nám.!
Nebudu už vidět na p. oko.
Telef. do Mnichova.
Příprava do Finska.
...
Je stejně podivuhodné, jak svébytně funguje lidská paměť. Některé vpravdě závažné události propustí nenávratně do ztracena, a kdybychom třeba mnohdy byli rádi, aby zřejmé štěstí a někdy snad i obnažený smutek nás doprovázely věrně naším časem, nestane se tak. Naopak mnohé triviální záležitosti, malicherné detaily či banální úlomky času v nás, vlastně nechtěně, přetrvávají.
...
Petr Prouza - Ctitelé katastrof a Hitlerova tužka
Cvičení
Zapište (alespoň) dnešní události ve vašem životě.
