Co zmůže růže?
Dnes ráno jsem u knihovny, v celoročně nevzhledně vyhlížejícím roští, našla zabodnuté dvě růže. Nevěřícně jsem si na ně opatrně sáhla. Žádný plast, byly živé! Z kabelky jsem vykutala fotoaparát a pokusila se ony dvě královničky zvěčnit.
Kdo, proč, pro koho je tam dal? Ctitel knihovnice, obdivovatelka knihovníka? Vášnivý čtenář antických bájí, které popisují rudé růže jako pozůstatek ranních červánků na zemi? Šprýmař, který "za bukem" sledoval, jak kdo reaguje? Květomluvec? Rudá = láska, růžová = odpuštění. Proč dvě? Sudý počet květin se dává na hrob. Že by to s naším rozpočtem bylo až tak "nahnuté"?
Kdo ví. Možná se pravdu nikdy nedovíme. Co mne však potěšilo mnohem víc: při odchodu večer domů tam ještě byly. Nádherně rozvité. Důvod k úsměvu. A těch není nikdy dost :).
Za dnešní úkol mohou mé asociace: Na chodníku jsem, kromě růží, uviděla mrtvého brouka - Nech brouka žít - film Trhák - Když dítě škrtne zápalkou.
Nuže: Zápalkové hlavolamy z knihy Gilberta Obermaira Hry a kouzla se zápalkami.