Ať žije baroko!
Život na home office není tak růžový, jak se mi zpočátku zdálo. Nemusím sice brzy ráno vstávat a klouzat do práce po zledovatělých silnicích, ale všeho moc škodí. Čtvrtý měsíc mezi čtyřmi stěnami, jen se sporadickými návštěvami pracoviště, si už vybírá svou daň.
Rozmlouvat se psem, a udržovat si v osamění v kondici mluvidla, mi problém nedělá. Jenže psích témat moc není a tak verbální logika dostává na frak. Sice mnohem více čtu, ale „napsat stručný dojem“, jak často nutím své kolegyně nebo seniorky z kurzu paměti, ne a ne.
Ovšem nejen mozek strádá. I tělo už zaznamenalo nevraživost okolí. Zejména, když otevřu skříň se svými nedávno pořízenými retro šaty. Živůtky se na mě mračí, linie pasu brblá a švy boků pr(a)skají.
Snažím se tu a tam vyjít do přírody, ale jednou týdně je málo. Snažím se sice méně jíst, ale když ten koláč je tak chutný.
Když tu se proti mně spikla i literatura. Jako vzpomínku na listopadový Den poezie jsem včera z hromady TBR (to be read – k přečtení) vylovila útlou sbírku básní Wisławy Szymborske Sůl. Strana 44 nemohla být výmluvnější.
Rubensovy ženy (úryvek)
Bumbrlíčkovny, ženská fauna,
nahé jak rachocení sudů.
Hnízdí v postelích notně zválených,
spí, pusu otevřenou, jenjen začít zpívat.
Zřítelnice jim prchly do hloubky
a nakukují dovnitř každé žlázy
odkud do krve prosakuje droždí.
Dcery baroku. Kyne těsto v díži,
dýmají parní lázně, červená se víno,
po nebi klušou podsvinčata oblak,
polnice vytrubují alarm: vzhůru, těla!
Ó rozdýněné, nadměrné a hojné,
a zdvojované odhozením šatu,
a ztrojované vášnivosti pózy,
tučné milostné krmě.
Uf. Baroko miluji. Samozřejmě i pro jeho tvary. Ale, i když tato báseň – zdá se – korpulentnost oslavuje, pro mě je mementem.
Promazala jsem běhnu a ještě dnes se „vydám na cestu“. A hned poté začnu psát své lednové čtenářské dojmologie. Slibuji. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí.
Rostislav Křivánek, Země strašidel
Markéta Bidlasová & kolektiv, Běž, řekla cesta. Devět poutí do Santiaga de Compostela
Emma Daviesová, Čtenářský klub slečny Lucie
Jakub Szántó, Z Izrastiny s láskou
Marta Kučíková, Z mého severoitalského deníku
Wisława Szymborska, Sůl. Okamžik. Dvojtečka. Tady.