Cena (ne)svobody
Mattia Corrente, Annin útěk, Metafora, 2023, ****
Anotace
Anna strávila víc než padesát let po Severinově boku. Jednoho dne se ale bez vysvětlení sebrala a odešla z domova. Po roce čekání Severino opouští ostrov Stromboli a vydává se svou ženu hledat. Tak začíná jeho putování po Sicílii, nostalgická návštěva míst, kde spolu s Annou bydleli, ale také cesta v čase, do vzpomínek na klíčové okamžiky jejich společného soužití. Během ní se Severino bude muset vypořádat nejen s mnoha překvapivými skutečnostmi o své nečitelné manželce, jež postupně vyplynou na povrch, ale i s přízraky mužů a žen, kterými se on a Anna mohli stát, kdyby jim okolnosti umožnily rozhodnout se v životě jinak. Mattia Corrente vystavěl na malém prostoru hluboký autentický příběh, který se díky vícehlasému vyprávění v několika časových rovinách postupně skládá jako mozaika a zanechává dojem, že přes všechny složitosti má každý doušek života svou jedinečnost a krásu.
Nebudu psát chvalozpěvy. Těch je na Databázi knih v komentářích i recenzích spousta. Tentokrát se pokusím do písmenek zhmotnit své pocity tak, jak se na mě postupně hrnuly.
1. Nadšení z anotace a z obálky.
2. Zmatení z časových linií, které se "bez varování" střídaly po větách.
3. Zkoumání historických reálií. Itálie byla, co se ženské otázky týče, skutečně daleko nejen za tehdejším Československem. (Popsáno i autorem ve výstižně nadepsaném doslovu Anna utíká za Annou.)
4. Pasáž, která dle mého zcela vystihuje hlavní téma tohoto zajímavého debutu:
str. 89
"Ty o tenhle život nestojíš. Proč s ním odmítáš skoncovat?"
Anna založí paže na hrudi, vítr jí víří pod sukní a ona se na okamžik otřese.
"Myslíš ty vůbec někdy na ostatní? Na to, jak jim ta tvoje zatracená potřeba být neustále sama sebou může ublížit?"
Daniela zašlápne nedopalek podpatkem.
"Ne, to teda nemyslím. Každý, koho potkáš, bude chtít, abys byla jiná, než jsi. Ty musíš být jen tím, čím být chceš."
5. Důkaz (vyfabulovaný, ale věrohodný), že události v dětství dokáží zcela ovlivnit budoucí život.
6. Důkaz (vyfabulovaný, ale mně osobně známý), že až ve stáří najde partnerka odvahu opustit život, ve kterém se necítí svobodná.
7. Důkaz, že člověk stěží zná sám sebe, natož aby znal jiného, byť s ním žije 50 let.
8. Údiv (nikoliv první) nad tím, jak může třicátník tak věrohodně popsat život, myšlenky, (po)city osmdesátníka.
Doporučuji.