Čas na Harlequinku

Emily Blaine, Knihkupectví poslední naděje, Red, 2021, ****

Anotace

Sára provozuje knihkupectví v malé obci v kraji Charente a s penězi sotva vyjde. Mezi náladovým potrubím v domě, zchátralými stěnami a její notorickou neschopností přestat nakupovat všechny antikvární knihy, které jí přijdou pod ruku, jsou na tom její finance dost špatně. Takže když jí kamarád nabídne překvapivou, ale velice výnosnou obchodní dohodu, se souhlasem příliš neváhá.

Ujednáno: vezme pod střechu Maxima Maréchala – herce vyhlášeného stejně tak rolemi darebáků, jako svými oplétačkami s policií –, aby si ve vší tajnosti odpracoval veřejně prospěšné práce v knihkupectví. Dokáže-li herec přežít exil na venkově a kutilskou misi, měla by ona být schopná přijmout živou bytost ve svém světě z papíru a tiskařské barvy…

Dojemné setkání dvou lidí, kteří jsou naprostými protiklady, ale spojuje je jedna touha: žít své sny.

Jsou dny, kdy svítá o něco dřív … vytanula mi na mysli slova písně Ladislava Štaidla, když jsem se probudila ráno o půl šesté, místo abych snila až do „povolených“ sedmi. Do odjezdu na očkování nám zbývala spousta času. Spláchla jsem tedy ospalky, zakutala se zpátky do kanafasu a znovu začetla do knihy, kterou jsem večer s těžkými víčky odložila.

Harlequin, červená knihovna, román pro ženy, romance – všechny tyto kategorie literatury patří již dvě stě let mezi nejoblíbenější, určitě nejen v naší knihovně společně s detektivkami nepůjčovanější, ale také mezi nejvíce kritizované, ba přímo zatracované.  

V dětství jsem mnoho dívčích románků nepřečetla. S baterkou pod dekou jsem raději prožívala dobrodružství s  J. D. Wyssem, Otakarem Batličkou, Františkem Flosem, verneovkami, foglarovkami, mayovkami... V dospívání jsem se zcela odpoutala od pozemských starostí v příbězích  science-fiction.

Až později mě tyto knihy zaujaly. Na mém stolku se objevují, potřebuji-li si odpočinout, vyčistit hlavu a v poslední době tehdy, když v názvu uvidím „knihkupectví, knihovna, knihovnice“ v jakémkoli pádu. Holt, profesionální deformace.

Příběh Sáry a Maxe je veskrze romantický. Navíc velmi čtivý, takže vám nezabere mnoho času, který byste mohli věnovat něčemu „vážnějšímu“. Autorka, která v roce 2013 vyhrála v soutěži pro nové autory nakladatelství Harlequin a dnes je považována za nekorunovanou královnu žánru, navíc nechává čtenáře v neustálém napětí, protože si naprosto všichni musí říkat: To nemůže dopadnout dobře. To nemá řešení.

Ano, odpočinula jsem si a v knize znovu prožila svůj sen o vlastním knihkupectví (ten se datuje od začátku 21. století po přečtení Knihárny). Hvězdička navíc je za krásné prostředí, připomínku „rande naslepo s knihou“ a amatérské divadlo.