Aktivní senioři - květen 2009

Nebudu zde popisovat, jak báječně jsme všichni prožili květnový víkend v Hostětíně. Nechám promluvit jednu z účastnic, paní Jindřišku Dvořákovou. Zde jsou její "Hostětínské postřehy":

První
Co by to bylo za ekologické centrum, kdyby se v něm netřídil odpad? Kdykoli otevřu dveře od pokoje č.2 v úmyslu tento opustit, padne můj zrak na pyramidu nádob na tříděný odpad. Zcela nahoře trůní nenápadná hnědá krabička s výrazným nápisem HLINÍK. Ať chci či nechci, automaticky slyším svůj vnitřní hlas dokončit větu: ,,...se odstěhoval do Humpolce!“

Druhý
Absolutně postrádám orientační smysl. Hostětín navíc postrádá orientační tabule. Pojala jsem úmysl odcestovat vláčkem do Luhačovic. S batůžkem na zádech jsem vyrazila po silnici, o níž jsem se domnívala, že mě dovede k místnímu nádražíčku. Úpatí Bílých Karpat má k přehledné hanácké rovině hodně daleko, silnice vedla do kopce, pak s kopce, znovu do kopce a znovu s kopce. To už jsem pochopila, že k nádraží nedojdu, nicméně jsem vyšlápla další kopec i otevřel se mi výhled na panoráma neznámé vesničky v pozadí s kostelíkem s vysokou štíhlou věžičkou. Bůhví, která to byla, ceduli s názvem jsem neobjevila, jen směrovky hlásající Slavičín vpravo, Bojkovice vlevo. Ani vlevo ani vpravo jsem jít nezatoužila, takže jsem udělala čelem vzad a zdolala tři kopčiska v opačném směru. Nebudu pátrat po názvu oné vesničky, raději si uchovám vzpomínku na romantickou cestu do neznáma, přestože původcem byl můj absolutní orientační ne – smysl.

Třetí
Hostětín je ráj pro lidi. Vyškov je ráj pro psy. Pokusím se vysvětlit.
Sdělovací prostředky se nás snaží přesvědčit, že svět ohrožuje ekonomická krize. České republiky se tato zcela jistě netýká. Kdyby ano, nepobíhalo by po ulicích tolik psů, dávno by skončili nakmínovaní na pekáči. Není tomu tak, takže my, chodci – nepejskaři, jsme dnes a denně obtěžováni hafany takřka na každém kroku. Všimla jsem si, že obliba různých ras se mění. Jeden čas byli v módě pudlové, pak westíci, yorkšírci, zlatí retrívři – potud by to ještě šlo. Poslední dobou se roztrhl pytel s nebezpečnými bojovými plemeny a jejich neukázněnými páníčky, kteří navzdory nařízením nepoužívají ani vodítka, ani náhubky. Zřejmě je fascinují zprávy o psy pokousaných a zmrzačených lidech. Chodníky a trávníky plné psích exkrementů jsou proti tomu nepodstatné drobnůstky. A proto mi Hostětín připadá jako ráj. Pes tu nezaštěká, po ulicích neběhá, nikde žádná hovínka. Jediný psík, spíše štěně, se vyskytl v hospůdce umístěný v tašce své paničky, takže nikoho neobtěžoval ani neohrožoval. Kdoví – třeba to byl psík – rekreant a nikomu z místních nepatřil.

Čtvrtý
Jsem televizní maniak a proto těžce nesu, že ekologické centrum v Hostětíně není zaneřáděno neekologickým televizním přijímačem. Je čtvrteční večer, čas, kdy je třeba usednout a s napětím sledovat příběhy hrdinů Ordinace v růžové zahradě. Záchranu slibuje místní hospůdka, a tak s kolegyněmi natěšeně usedáme v pěkně upravené místnůstce k čistě prostřenému stolu. Sympatická hostinská přináší objednané červené a naše zraky se upírají na velkou obrazovku plazmové televize. Lapáme slova, která se lapnout dají, protože ostatní hosty seriál viditelně nezajímá, takže se hlasitě baví. Oceňujeme, že jim zvuk televize nevadí. Vadí jen jednomu ze štamgastů, který je už poněkud ,,opivěný“ a každou chvíli vznáší dotaz, zda už ta Ordinace skončí. Pokaždé, když se vrací z kuřácké pauzy z venku, hospůdka je totiž nekuřácká, což se nám zdá být naprosto úžasné, je zklamán. Nakonec prohlásí, že se sebere, půjde domů a pustí si cédéčko s Evou a Vaškem, čímž nás velmi pobaví. Taky mohl prohlásit, že si ,,hodí mašli“ a to bychom si pak vyčítali, že ho máme na svědomí. Ordinace končí, my spokojeně odcházíme a štamgast, též spokojeně, zůstává. Eva a Vašek mají pro tentokrát smůlu.

Rýmování

K Hostětínu cesta dlouhá,
pohání nás velká touha
buňky mozku procvičit,
tělíčko však nezničit
každodenní rozcvičkou
s milou paní Janičkou.

Ke stolu pak usedáme
bez knihy, jen s propiskou,
úkolů se nelekáme
s naší paní Zdeničkou.

Procházky, ty musí být,
bez přírody nelze žít.
Cigarety nevedeme,
bez kouře se obejdeme.
Milujeme  čistý vzduch,
ke kopretině čuchy – čuch.

Ženeme se k svému cíli
bez komety na nebi,
ani měsíc už nesvítí,
hvězdy není viděti.

Přesto v našich srdcích sídlí
láska k moudru, vědění.
Propagujem, jak to říci,
bezbolestné učení.

Hostětínská Parta hit
bude jistě stále fit.