Akronyma budiž pochválena
Radovan Menšík, Od nepaměti k zapomnění, Odeon, 2019, *****
Anotace
Román vypráví příběh čtyř lidí, jejichž osudy jsou hluboce provázány. S Alicí a Tomášem se seznámíme právě v okamžiku, kdy mu ona vmete do tváře, že ho nikdy nemilovala. S jejich synem Patrikem a jeho partnerkou Stelou se poznáme vzápětí – Patrik je po těžké autohavárii v kómatu. Aby toho nebylo málo, u jeho otce propuká Alzheimerova choroba, takže Alice má na starosti oba dva: jednoho, který se učí žít znovu, a druhého, který se snaží život nezapomínat.
Mnohovrstevný román zaujme svou propracovanou formální strukturou. Autor střídá perspektivy jednotlivých postav, čtenáři se tak postupně z jednotlivých dílů skládačky vynořuje celkový obraz. Originálním způsobem zpracovává dvojí téma: navracení se k životu i odplouvání toho stávajícího.
To byla síla! Kniha od začátku do konce plná tragédií, smutku, trápení, rozpolcení, výčitek, zmaru… Jen obtížně jsem mezi řádky nacházela jiskřičky naděje, uspokojení, klidu, smíření, lásky… Je to příběh mnoha ztrát a minima nálezů. Přesto stojí zato ho číst. A nejen proto, že i přes velmi pochmurný děj vás autor svým excelentním literárním výkonem nutí otáčet stránku za stránkou.
Proč Alice po třiceti letech manželství vpálila Tomášovi do tváře, že ho nikdy (skutečně nikdy?) nemilovala? Věděla, že když se kdysi objevila u jeho domu, změnila tím zcela jeho životní plány? Proč zůstávala ve lži tak dlouho? Byla slabá? Zbabělá? Pohodlná? Smířená? Nešťastná?
Neprojevuje-li o nás (v pozdějším věku) partner zájem, je to skutečně jeho vůle, úmysl? Dokážeme spolu hovořit o svých pocitech, přáních, nesnázích, trýzních?
Ještě bolestnější je osud Patrika a Stely. Co má mladá žena dělat se srdcem překypujícím láskou, když mozek je čím dál tím více přesvědčen, že tady cesta končí? Jak má žít muž, jehož síla, intelekt i vlídná povaha zmizí v jedné jediné sekundě?
Otázky, na které čtenář musí hledat odpovědi nejen v knize, ale možná i ve svém nitru.
V souvislosti s touto knihou jsem si vzpomněla na román Stefana Zweiga Netrpělivost srdce. Přesněji řečeno na jeden citát z ní: Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.
Nevím, zda vzhledem k tématu mohu napsat „potěšilo mě“, ale jako trenérka paměti s nadšením oceňuji praktické ukázky použití paměťové pomůcky akronym. S touto mnemotechnikou pracuji ve svých kurzech už více než deset let. Vím, že málokdo ji využívá v praxi tak jako Alice, ale může sloužit jako kreativní mozkový jogging.