A přece žijí!
Mám ráda Kroměříž. Nádherný zámek, krásné zahrady i muzem se skvělými (nejen) výtvarnými výstavami. A také účastníky mých tamních Hrátek s pamětí. Jsou aktivní, jejich věkový průměr je ze všech mých kurzů nejnižší a navíc, mám tam tři muže! Nevídané!!! Když je skupina genderově "pestrá", hned se jinak pracuje :).
Vzpomínám na svou osobní zkušenost, když jsem se v mládí po osmi letech práce mezi samými ženami dostala na čas do kolektivu, kde se to hemžilo muži. To byl úplně jiný Vesmír, ve kterém jsem se zpočátku cítila jako mezi emzáky. Brzy jsme však našli společnou řeč - jídlo. V blízkosti podniku nebyla stravovna a proto jsme si vařili sami. Tehdy poprvé jsem s obrovskou chutí snědla a ještě si přidala guláš, ten chlapi umí uvařit skutečně lépe než ženy. A také nikdy nezapomenu, jak se dvoumetroví halamové tahali o mísu mých domácích nudlí s mákem :).
Stejně je ale záhada, proč "žijí" muži jen v půvabných Hanáckých Athénách...
Když už jsme u těch tajů, pokuste se uhodnout tyto hádanky.